Libor Dvořák: Bulharsko mezi Ruskem a Západem

Toto rozdělení společnosti v Bulharsku je sice podobné tomu, co známe i z naší části Evropy, má ovšem důvod historický: značná část Bulharů v sobě doposud nese přinejmenším zbytky povědomí, že právě carské Rusko mělo koncem 19. století hlavní zásluhu na osvobození této balkánské země z osmanského područí.

Čtěte také

Hrozí Balkánu nový válečný konflikt? Kremlu by pomohl odvést pozornost od Ukrajiny

Toto povědomí ostatně přežilo nejen obě světové války, kdy Bulharsko sice bylo spojencem Německa, ale jeho vláda nikdy své vojáky do bojů proti ruské armádě nenasadila, protože se obávala přirozených proruských nálad obyvatelstva. Totéž platilo i po celou sovětskou epochu, kdy se o Bulharsku jen s mírnou nadsázkou mluvívalo jako o „šestnácté svazové republice“.

Jde tedy o zhruba stejný fenomén, jaký pozorujeme v Srbsku, anebo nejnověji v nečlenské zemi evropských struktur Gruzii – jen s tím rozdílem, že tam je proevropská prezidentka Zurabišviliová a proruská zase vláda, zatímco v Bulharsku je největší oporou Ruska v zemi na rozdíl od vlády tamní prezident Radev.

Pokud tuto neděli zaznamenají v bulharských parlamentních volbách významný úspěch právě proruské síly, znamená to jedno jediné: vedle maďarsko-slovenského bloku, do značné míry se orientujícího na Moskvu, tu vzniká či spíše sílí další, daleko přirozenější srbsko-bulharský.

Libor Dvořák|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

Pokud by snad měla přibývat další podobná uskupení (třeba na jihozápadě Evropy, kam ohlasy války na Ukrajině ani zdaleka nedoléhají tolik jako třeba k nám) má Evropa, jejíž nový parlament na celém starém kontinentu právě všichni volíme, zaděláno na docela velký problém ohrožující její beztak dosti nejistou jednotu. 

 Autor je komentátor Českého rozhlasu