Libor Dvořák: Bouřlivá léta devadesátá

Knihu dlouho připravoval, využil svých kontaktů z tzv. Jelcinovy velké rodiny, pronikl i k lidem, kteří prozatím nikomu jinému rozhovor neposkytli, vše podle svého nejlepšího vědomí a svědomí sepsal, na jaře letošního roku rukopis odevzdal do nakladatelství a čekal, jak tam pochodí. Najednou se dověděl, že Jelcinova biografie z jeho pera vyjde nečekaně brzy, u nadcházejícího příležitosti Mezinárodního knižního veletrhu v Moskvě, a že autorem předmluvy bude nejmocnější muž Ruska. Na otázku, kdo se o tak mimořádného autora předmluvy postaral, Minajev odpověděl: „Nevím, možná to bylo nakladatelství, ale jsou tu i jiné varianty.“

Tak opatrnému autorovu vyjádření se není co divit. Vladimír Putin, který, jak z oné přemluvy vysvítá, prý do poslední chvíle netušil, že právě on z vůle ruského prezidenta pomyslné žezlo hlavy ruského státu převezme. Už mockrát připomínanou pravdou je, že jako loajální úředník se svému někdejšímu šéfovi ihned po převzetí úřadu odvděčil svým úvodním výnosem O nedotknutelnosti prvního ruského prezidenta a Borise Nikolajeviče tak zbavil nebezpečí, že by po odchodu do politického důchodu mohl stanout před soudem: Důvodem by se mohlo stát jak rozstřílení odbojného Nejvyššího sovětu z podzimu 1993, tak nejasnosti kolem mimořádně nákladné rekonstrukce Kremlu z poloviny 90. let. Ta spolykala 600 milionů amerických dolarů a podle některých novinářů nepříliš velká, ale přesto významná část této sumy skončila na tajných kontech samotného Jelcina a jeho dvou dcer.

Zjednání právní nedotknutelnosti však bylo všechno, co tehdejší kremelský mladíček pro svého všemocného bosse udělal. Jelcinův sen, že by se snad pro svého chráněnce stal doživotním poradcem, se nesplnil. Putin Borisi Nikolajevičovi zařídil přepychový důchod ve vládní rezidenci Gorky 9, ale tím s ním v podstatě skončil. Později sice svého dobrodince nikdy z ničeho přímo nevinil, ale pro zbědovaná a strastiplná 90. léta jeho vlády měl obvykle slova velmi příkrá, až odsudečná.

Putinův postoj k Jelcinovi a celé epoše, již tento mimořádný muž nejnovějších ruských dějin reprezentoval, asi nejlépe reprezentuje tato doslovná citace:

„Skutečné hodnocení toho, co vykonal první prezident Ruska, nebude záležitostí naší a s největší pravděpodobností ani našich dětí. Měřítko přeměn, které se v Rusku odehrály na konci 20. století, bylo tak grandiózní, že opravdu oznámkovat to, co tento člověk vykonal, může jedině čas.“

Někteří kritici už Vladimiru Putinovi vyčetli, že se věcnému hodnocení Jelcinovy osobnosti a jeho politického díla vyhnul, což je jistě pravda. Na druhé straně je však v tom, co o svém předchůdci řekl, hodně pravdy. Ostatně – zajímavé jistě bude i to, co jednou dějiny řeknou o epoše putinismu, který na ruské politické scéně bude evidentně převládat ještě hodně dlouho. Jistě podstatně déle, než předchozí jelcinismus.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.