Libor Dvořák: Atentáty ve Volgogradu

Za prvé se teroristická aktivita čečenských, ale i dalších potenciálních či faktických útočníků postupně rozlézá po celé zemi. Nejohroženější je sice Dagestán, kde jsou souboje speciálních i běžných policejních jednotek se skupinkami islámských extrémistů záležitostí málem každého týdne, jenže jak ukazuje Volgograd, na pozoru se musejí mít i místa hluboko uvnitř Ruska.

Za druhé, a to je věc hodně znepokojivá, se nelítostnými útočníky, pro něž nic neznamená ani vlastní život, stávají i příslušníci slovanských národů. To patrně znamená, že k islámskému extremismu a terorismu jsou ochotni přimknout i Nekavkazané, kteří se cítí být vyděděnci ve vlastní zemi.

Za třetí s největší pravděpodobností na území současného Ruska existuje hned několik teroristických formací, které jsou schopny operovat nejen v místech, kde se zformovaly a kde mají své tajné základny, ale dokážou se svým smrtonosným nákladem a neslitovným sebeobětováním vyrážet na stovky, ba na tisíce kilometrů daleko.

Zejména bod třetí bezesporu nutí k zamyšlení právě v souvislosti s olympiádou v Soči. Teroristé všech zemí světa si potrpí na okázalost a obecenstvo (vzpomeňme třeba jen na Bostonský maratón a bratry Carnajevy, ale i na četné teroristické útočníky v islámském světě, o nichž čteme a slyšíme prakticky denně). Olympijským publikem by případní nositelé pásů či batohů s výbušninou nepohrdli v žádném případě. Velmi pochmurně v této souvislosti zní prohlášení současného vůdce severokavkazských separatistů Doku Umarova. Ten už počátkem prosince a před pár dny zas opakoval, že olympiáda se koná na hrobech předků současné místní populace a vyzval přímo k útokům na Soči.

Prezident Putin zažil letos velmi úspěšný rok, kdy se podle časopisu Forbes stal nejvlivnějším politikem celého světa. Události ve Volgogradu však ukazují, jak jsou takováto hodnocení relativní – na domácí extrémisty Vladimír Vladimirovič zřejmě žádný opravdu rozhodující vliv nemá.