Liberecké pouštění státu žilou

Akce spolykala zhruba dvě miliardy korun a je sporné, zda zrovna takto vynaložené peníze pomohou rozšířit ve světě povědomí o tom, kde vlastně Česká republika leží. Přitom politikům by se zlepšení zeměpisných znalostí cizinců v tuto dobu určitě hodilo. Pak by je nemuselo znepokojovat hodnocení, které se ve světových médiích objevuje a které strká většinu zemí bývalé východní Evropy do jednoho pytle. Konkrétně do toho, ve kterém se hromadí ekonomické problémy a které by měly motivovat investory ke stažení investic z tohoto regionu. Zjednodušeně řečeno na problémy Maďarska nebo Ukrajiny doplácí i Česká republika. Prudce oslabující koruna toho může být příkladem.

V této souvislosti by se léta vynaložená na uspořádání šampionátu dala využít k přípravě a pak i ke vstupu země do eurozóny. Česko by si tím ušetřilo problémy se silně kolísající korunou a zařadilo by se do kategorie států, které jsou z pohledu zahraničních investorů a i některých institucí považovány v době krize za nedotknutelné. Hlavně kvůli kalkulu, že by unie neměla nechat narůst jejich případné ekonomické problémy do takových rozměrů, které by ohrozily samu podstatu fungování eurozóny. Z tohoto pohledu má Slovensko relativní klid, byť žádnou významnou akci typu mistrovství světa v klasickém lyžování neuspořádalo. V souvislosti se šampionátem nejde samozřejmě pouze o propagaci dané země, ale také o to, jak se s penězi zachází. V Libereckém případě by se dalo tvrdit, že způsobem odpovídajícím tuzemským poměrům. Jak už bývá u zadávání státních zakázek obvyklé, šetření Nejvyššího kontrolního úřadu zjistilo celou řadu nesrovnalostí. Jde o klasickou snahu rozdrobit danou akci na řadu dílčích projektů. Mimo jiné se tím lze vyhnout povinnosti vypisovat výběrové řízení. Což vytváří prostor pro manipulaci a přihrávání zakázek pro spřátelené firmy. Podle šetření zmiňovaného úřadu k tomu mělo v Liberci dojít.

Zároveň v některých případech měla být proplácena práce, která nebyla vykonána. V neposlední řadě došlo k navýšení původní ceny některých investičních akcí o více než polovinu. To je dlouhou dobu úspěšně používaný trik, kdy se nasadí nízká cena, aby firma při získávání zakázky dobře vypadala. Po přidělení zakázky se neočekávaně vynoří objektivní důvody, kvůli kterým je potřeba cenu navýšit. Zajímavým momentem v zacházení se státními prostředky je pak způsob investic na pozemcích, které nepatří městu. Majitelé těchto pozemků si mohou mnout ruce, že se jim jejich majetek zhodnocuje ze státních prostředků. Za určitých podmínek je to sice možné, nájemní smlouva však musí být podepsána minimálně na 15 let. Podle šetření Nejvyššího kontrolního úřadu tomu tak vždy zdaleka nebylo.

Zkrátka čtení v materiálech tohoto úřadu týkající se šampionátu může sloužit jako názorná ukázka toho, jak se státu pouští žilou. Vzhledem ke zkušenostem se zacházením se stáními financemi to však není jev výjimečný. Vrcholem cynického přístupu k penězům daňových poplatníků je pak nejnovější rozhodnutí zastupitelů Libereckého kraje. Ti v průběhu šampionátu rozhodli o tom, že z regionálního rozpočtu pošlou organizátorům dalších patnáct milionů. Prý na prezentaci kraje v doprovodných programech. Přitom ty byly naplánovány dávno dopředu a muselo se vědět, kolik budou stát. Je proto záhadou, proč musely být tyto finance dodány nad rámec původně schválených dotací. Vzhledem k miliardám jde sice o kapku v moři, ale i tato malá suma dokresluje obrázek o tom, jak se při pořádání šampionátu " hospodaří". Při vší úctě k velikosti akce je to v poměru k letním olympijským hrám jen drobná epizoda.

Dvě miliardy korun utracené v souvislosti s ní by tak mohly mít přece jenom smysl. Konkrétně v případě, že by otevřely oči těm politikům a úředníkům, kteří mohou uspořádání letní olympiády v České republice ovlivnit. Daňoví poplatníci by tím ušetřili stovky miliard, se kterými by se v případě olympijských her zacházelo podobně jako s těmi určenými pro šampionát v Liberci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .