Libanonské volby

Jménem Harírí to vše začalo. V polovině února dosud neznámá organizace zabila bývalého mnohaletého premiéra Rafíka Harírího. Pomyslný prst většiny Libanonců mířil na Sýrii, která už téměř třicet let okupovala svého malého souseda. Do ulic vyšly statisíce lidí, protisyrské bouře přerostly v obrodnou vzpouru, která vyvrcholila vyhlášením předčasných voleb. Jejich hlavním tématem byl vztah k Sýrii.

Parlamentní volby se pak skutečně odehrávaly během čtyř posledních nedělí v pěti různých regionech. Libanon je země mimořádně rozmanitá - volební systém počítá s jedenácti různými náboženskými skupinami. Ty jsou nerovnoměrně rozprostřeny po celé zemi. A tak zatímco v hlavním městě nebo na severu země zvítězil Harírího blok, na jihu, kde žijí šíitští muslimové, zaznamenala úspěch koalice dvou šíitských hnutí Hizballáh a Amal.

Výsledkem je parlament, ve kterém jsou zastoupeny jak prosyrské, tak protisyrské síly. Ty, které se staví proti dalšímu vměšování Damašku do libanonských záležitostí, mají ale jasnou převahu - jen hnutí vedené Saadem Harírím má bezpečnou nadpoloviční většinu.

Problém je, že jednota, dosažená na masových demonstracích letos na jaře, se už začíná drobit. Významný protisyrský politik, bývalý generál Michel Aún se nedohodl s Harírím na jednotném postupu a vytvořil si vlastní sílu, která Harírího kandidátce konkurovala. Do svého bloku navíc přibral politiky, kteří v uplynulých měsících naopak vystupovali jako spojenci Sýrie a společně získali jedenadvacet mandátů. Harírí naopak na severu mohl v neděli zvítězit nad Aúnem na celé čáře - a tak získat většinu v parlamentu - jen díky podpoře šíitských hnutí Hizballáh a Amal, které patří k vůbec nejoddanějším spojencům Sýrie v Libanonu. Volby tedy ještě neskončily, a v táboře protisyrských prodemokratických sil už došlo k rozkolu.

Potíží do budoucna bude i to, že volby neukázaly velkou vůli politiků po rozbití petrifikovaného systému, v němž lidé hlasují podle náboženské příslušnosti, a nikoli pro určitou politickou agendu. Jedině blok Saáda Harírího zahrnoval ve svých řadách sunnity, křesťany a drúzy. Vytvořit nový volební, ale i politický systém, který by sice respektoval rozmanitost libanonské společnosti, ale také aby jí dále netříštil, to bude jeden z prvních úkolů nové garnitury.

O novém volebním zákonu zatím hovoří jen křesťanský generál Aún, politický dobrodruh, který se před patnácti lety pokusil vyhnat Syřany vojensky a po neúspěchu svého podniku uprchl do Francie, kde až do letošního května žil. Na jeho stranu se však přidala jen část libanonských křesťanů a jeden z nejprominentnějších představitelů protisyrské opozice, drúzský vůdce Valíd Dumblát, obvinil Aúna z toho, že se Sýrií nechává zneužít k zasévání rozporů do řad libanonských křesťanů.

Mnohé tedy bude záviset na šikovnosti a taktice nejvýznamnějšího politika současného Libanonu, Saáda Harírího. Tento druhorozený syn zavražděného Rafíka Harírího se pravděpodobně stane příštím premiérem Libanonu. Ještě nedávno se domníval, že svůj život stráví jako podnikatel v Saúdské Arábii, kam se v posledních 30 letech soustředily aktivity Harírího rodiny. Nyní je Harírí nejžhavějším kandidátem na post předsedy vlády. Nenej proto, že je dědicem díla Rafíka Harírího, budovatele poválečného Libanonu, a že právě vyhrál volby. Je také sunnitským muslimem, a to ho předurčuje právě na post premiéra, který je tradičně vyhrazen sunnitům.

Nyní je otázkou, jak bude Saád mladší dále postupovat. Jeho otec byl znám opatrností a ochotou čekat. Pětatřicetiletý Saád je sice protřelý byznysmen, ale nemá politické zkušenosti a koaliční kompromisy mu možná budou cizí. Už dal najevo, že bude chtít odstranit prezidenta Emila Lahúda, prosyrského křesťana, kterého viní z nepřímého podílu na otcově vraždě. Navíc Saádovou manželkou je žena pocházející z rodiny, která kdysi patřila k prominentním klanům v Sýrii - až do příchodu současného režimu. Tvrdým oříškem bude také situace na jihu země. Nad tou už léta vládnou šíitské organizace Amal a Hizballáh. Se Sýrií a Íránem úzce spolupracující fundamentalistické hnutí Hizballáh je jedinou organizací, která se po skončení občanské války odmítla odzbrojit. Dnes ovládá jih země, a hrozí nebezpečí, že muže Libanon zatáhnout nejen do vnitřního střetu, ale také do konfliktu s jižním sousedem Izraelem, jehož území čas od času ostřeluje.

Jak se ukazuje, nebezpečí násilného konfliktu, který Libanon po patnáct let deptal, není zcela zažehnáno. Potvrdilo se to i dnes, kdy se Libanonem rozšířila zpráva, že při bombovém útoku zahynul George Háví, významný křesťanský politik, který se v poslední době ostře stavěl proti Sýrii. Je už druhou významnou protisyrskou postavou, který násilně zemřela. Jestliže jsem tedy přirovnal libanonské volby ke čtyřdílnému seriálu, pak je třeba dodat, že seriály mívají více dílů a ty nejdramatičtější záplatky jsou teprve před námi.