Levice ovládla sněmovnu

ČSSD a KSČM spolu hlasovaly ještě častěji, než vládní koalice - ta se shodla v patnácti případech. Pro pořádek dodejme, že nejmenší shoda byla mezi ČSSD a druhou opoziční stranou - občanskými demokraty. Shodly se celkem sedmkrát.

Když se hlasuje o zákonech, které se vracejí ze Senátu, vzbuzují větší pozornost ty normy, které pravicový Senát přímo zamítne. Tentokrát byly na pořadu jen čtyři - a ve třech případech přehlasovaly Senát pouze levicové strany. Jednalo se o protikuřácký zákon, zavedení instituce korunního svědka při policejním vyšetřování a zákaz převodu krajských nemocnic na obchodní společnosti. Pouze při nevýznamném zákoně o lesních školkách hlasovali proti horní komoře také lidovci a unionisté.

Levicoví poslanci, kteří byli podle svědectví z kuloárů sněmovny domluveni na programu schůze, raději odložili další tři Senátem zamítnuté zákony na příští schůzi. Opravdu - bylo by to donebevolající, kdyby levice ještě demonstrovala svou sílu například na zákonu, který zpřísňuje podmínky pro provoz náboženských institucí, a také na jiné normě, která zvýhodňuje velké zemědělské podniky před občany, kteří jim pronajímají půdu.

Dodejme, že bez spolupráce ČSSD a KSČM by sněmovna nemohla odmítnout některé další úpravy senátorů - chtěli například zmírnit podmínky ochranné výchovy pro delikventní mládež a omezit státní podporu podnikům, které zaměstnávají absolventy a občany v předdůchodovém věku.

Obecně vzato, všechny zmíněné zákony nějakým způsobem posilují roli státu, zvyšují pravomoc policie, vymýšlejí nové sociální dávky a podporují vlivné korporace. Tímto směrem se mění Česká republika a strůjcem je domluva levicových poslaneckých klubů.. Pochopitelně - temný obraz světa, kde dominují komunističtí a socialističtí spiklenci je značně nadsazený. Neveřejná dohoda klubů fungovala pouze během jedné mimořádné schůze a přesněji řečeno během jednoho jednacího dne.

V uplynulých třech dnech byly na pořadu schůze první čtení zákonů. Šlo přitom o pět hlavních témat a ve dvou z nich - reformě nájemného a sociálních dávek - hlasovali komunisté spolu s občanskými demokraty proti vládní většině. U dalších třech témat neměly s propuštěním do druhého čtení problémy obě opoziční strany.

Dalo by se říci, že koalice s komunisty byla pro sociální demokraty nutná pouze při snaze přehlasovat zákony vrácené pravicovým Senátem, kdy je třeba skutečně 101 hlasů. Zvlášť v létě, kdy nebylo všechny poslance možné do sněmovny dostat. Nehledě k tomu, že přemluvit k účasti poslance za Unii svobody je stále obtížnější - dnes dorazili do práce pouze tři z deseti. Pokud tedy sociální demokraté volí před neúspěchem a spoluprací s komunisty, dávají přednost druhé variantě. Možná v tom nic víc není.

Střízlivý výklad podporují i experti. Například Jan Herzmann ze společnosti Factum Invenio doporučuje rudé nebezpečí nepřeceňovat. V nejbližší době tady budou dvě silné levicové strany a vždy tedy bude existovat možnost, že se spojí. Můžou k tomu mít programové důvody u zákonů, které zvyšují sociální komfort či kontrolu podnikání, při dnešním hlasování ve sněmovně k tomu přibyly taktické důvody.

Střízlivě se dají připomenout také dva dnešní případy, kdy sociální demokraté hlasovali s ODS proti komunistům. Nejdříve na návrh Senátu zrušili povinnost podnikatelů vydávat účtenky při každé transakci nad padesát korun. Později připustili, že se vyškrtne ze zákona o ovzduší paragraf, který umožňoval úředníkům vstup do zahrad soukromého domu, pokud v domě příliš kouřila kamna. Černobílé to zkrátka není.

Připusťme tedy všechny námitky proti spiklenecké teorii. Co nám z ní potom zůstane? Za prvé zjištění, že sociální demokraté postupovali během jednoho dne ve sněmovně podle společné strategie. Za druhé fakt, že se Česko pomalými kroky a dílčími zákony posouvá doleva. A za třetí připomínka, že česká pravice trpí velkou vnitřní slabostí - ODS nedokáže v parlamentu čelit levicové většině, Unie svobody prakticky neexistuje a lidovcům nezbývá, než výt s vlky.

Jako situační zpráva dost významné.