Lev – oběť své krásy a vznešenosti

Motiv lva se objevuje na královských erbech, autech, čokoládových tyčinkách i sportovních dresech. Mediální korporace MGM používá řvoucího lva jako své logo od roku 1924.

Lvi jsou jedním z nejoblíbenějších objektů přírodopisných filmů, kde je prozkoumán snad každičký detail jejich života. Sledování vzrušujícího lovu nebo hrátek roztomilých lvíčat těžko někdy omrzí. Lva, společenské a přátelské znamení horoskopu, můžeme pozorovat i jako souhvězdí na noční obloze. Lvi coby ztělesnění síly a zdraví zároveň symbolizují fyzickou krásu, zdatnost a majestátnost.

Lev berberský byl v historii zvláště veleben. Zejména pro svou mohutnost a hustou dlouhou černou hřívu, která sahala od hlavy až k břichu, což samcům propůjčovalo opravdu honosný profil. Všichni, kdo chtěli ukázat svou moc, preferovali právě berberské lvy.

Čtěte také

Římští císaři je vlastnili jako domácí mazlíčky a gladiátoři se často s těmito šelmami setkali tváří v tvář v aréně. Diváci žasli při pohledu na lidskou kuráž stavící se proti symbolu elegance a síly. Dravost lvů se ale také využívala při popravách zločinců a raných křesťanů.

Ve středověké Anglii byli lvi berberští drženi v londýnském Toweru. Jejich klece se nacházely ve Lví bráně, tak blízko vchodu, že žádný návštěvník nemohl vstoupit na půdu královské moci bez pohledu do jantarové žlutých lvích očí. Poselství bylo jasné – vládce má toto velkolepé zvíře pod svou kontrolou.

A v příkopu tohoto sídla byly v roce 1937 nalezeny kosterní ostatky dvou berberských lvů. Nyní použitá radiokarbonová metoda datuje život zvířat mezi roky 1280 a 1385 a nabízí nám informace o jejich fyzické kondici. Ukázalo se, že tito nebozí tvorové byli nedostatečně živeni, trpěli deformacemi, které vedly k ochrnutí a slepotě, a zemřeli předčasně.

Lvi berberští Terry a Basty|foto: ZOO Liberec, Kateřina Bílková

Touha lvy, a speciálně ty berberské, vlastnit, měla navíc negativní důsledky. Postupem času počty šelem v jejich domovině na severu Afriky dramaticky klesly. Vynález střelných zbraní a popularita sportovního lovu v 19. století jejich populaci ještě více zredukovaly. Poslední volně žijící berberští lvi byli zastřeleni v polovině 20. století.

Současné výzkumy tvrdí, že dnes ani v zajetí nenajdeme žádné čistokrevné berberské lvy. Vědci ale už debatují o možnosti znovuzrození těchto šelem pomocí DNA jejich blízkých příbuzných z Indie, nebo selektivním křížením lvů, kteří mají berberské geny. Zůstává však otázkou proč.

Čtěte také

I pokud by bylo - čistě technicky vzato - možné opět spatřit čistokrevného berberského lva, zůstal by navždy jen kuriozitou a nikdy by se nemohl do severní Afriky vrátit. „Můžeme rekonstruovat jejich přirozené prostředí, nebo bylo změněno navždy?“ ptá se Richard Sabin, kurátor sekce savců v londýnském Přírodopisném muzeu. „A nebudou jen izolovanými jedinci svého druhu, které chodí lidé okukovat do zoo?“

Jiní zoologové jsou ale přesvědčeni, že pozůstatky berberských lvů mají stále důležitou roli. To, že jsou v muzeálních sbírkách, umožňuje vědcům, aby z nich vytěžili důležité informace a identifikovali příbuzné druhy, které jsou blízko vyhynutí, a pokusili se tomuto trendu zabránit.

V dnešní době se lze k berberským lvům bezpečně přiblížit na londýnském Trafalgarském náměstí, kde čtyři bronzoví samci střeží od roku 1876 patu Nelsonova sloupu. „Zůstávají připomínkou lidské schopnosti ničit to, co nejvíce obdivujeme,“ zdůrazňuje BBC.

Zpracováno ze zahraničního tisku.