Létající plankton
Malí mořští korýši dokážou vystřelit z vody jako raketa a odletět o kus dál. Unikají tak rybám, které na ně mají zálusk.
Korýši klanonožci (Copepoda) tvoří součást mořského i sladkovodního planktonu a jsou důležitou součástí potravy mnoha druhů ryb. Většina mořských druhů migruje ve vodním sloupci tak, aby se chránila před predátory. Den tráví v hlubší vodě, kde jsou méně nápadní, a navečer se vrací k povrchu oceánu. Výjimkou jsou několik milimetrů velké vznášivky z čeledi Pontellidae, které celý den neohroženě zůstávají na hladině vody, kde je ryby snadno zahlédnou.
Paradox se nyní podařilo vysvětlit Bradu Gemmelovi z Texaské univerzity v Austinu. Mořský biolog prováděl rutinní práci ve vodách Mexického zálivu u Port Aransas, během které si všiml něčeho zvláštního. Přestože nepršelo, vypadala hladina vody, jako by do ní padaly drobné kapičky. Zkoumání odebraných vzorků vody odhalilo, že příčinou jevu jsou vznášivky Anomalocera ornata a jejich příbuzné Labidocera aestiva. Malí korýši proráželi hladinu vody a po kratičkém letu dopadali zpět, aby vzápětí znovu vyskočili z vody. Tímto akrobatickým manévrem se vznášivky chrání před dravými rybami. Ve vzduchu se pohybují rychlostí kolem 0,66 m/s a přistanou až 17 cm daleko od místa, kde prorazily vodní hladinu.
A jak planktonní korýš překoná povrchové napětí vody? Podle vědců k tomu stačí mocné záběry pěti párů tenkých končetin, které se pohybují v rychlém sledu. Proražení hladiny vody je však energeticky nesmírně náročné, takže vznášivka musí dobře zvažovat, kdy se jí únik do vzduchu vyplatí.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
