Leo Pavlát: U televize s tužkou v ruce

12. únor 2009

Normativní výkladový Slovník spisovné češtiny vyšel naposledy před více než třemi lety a obsahuje na 50 000 slov. Tuším, že mnoho z nich většina lidí u nás nikdy nevyslovila, nevysloví a jiným zas dost možná nebudou všichni úplně rozumět.

Na druhé straně spousta rodilých Čechů užívá slova obsažená v onom slovníku tak, že jim sotva rozumí jiní rodilí Češi. Slova sama o sobě zůstávají jednoznačná, ale do vět se druží zmateně a pochroumaně a do toho mluvčí vkládají všelijak pokroucená, a tedy nepochopená úsloví a metafory. Čeština má navíc i svůj slang a ovšem i výrazy a spojení užívané jen v určitých profesích, takže v celku není pochyb: Srozumitelně česky mluvit nebo porozumět jazyku některých zdejších rodáků, není vůbec lehké.

Důkazem budiž obraty, které možno zaslechnout na různých seminářích, tiskových konferencích, a především od mužů a žen promlouvajících k nám z rozhlasu či televizní obrazovky.

Že někdo hovoří o učení ve vzdělávací akademii či návštěvě židovské synagogy, přecházím. Pravda, akademie, v níž se učí, může mít sotva jiný účel než vzdělávací stejně jako synagoga nemůže být třeba buddhistická. V těchto případech však řeč alespoň zachovává smysl sdělení a to zůstává jasné. Horší to je, když se někteří lidé rozhodnou hovořit s určitým rozletem.

"Budu fungovat jako šiřitel střípků úspěchu," zaznamenal jsem u televizních zpráv oznámení jakéhosi rozjařeného ředitele. Stalo se tak poté, co na veletrhu úspěšně "odprezentoval" nový přístroj své firmy. V duchu své promluvy mohl ovšem ještě dodat, co známe z úst jiných: Že třeba při vývoji "byly profinancovány nahromaděné zdroje", že s přístrojem bude možno leccos "vysoutěžit" a že předem možno "rozporovat názor", že to nepůjde. Pokud totiž člověk přemýšlí alespoň "v horizontu dvou let", je mu jasné, že daný prototyp v oboru překoná všechny v něm "zaužívané symboly", a je tedy s to "vygenerovat mechanismus kontinuální spolupráce se zahraničními partnery".

Nechme však jednoho ředitele na pokoji, a dejme prostor dalším podivuhodnostem naší mateřštiny. Od propuštěného, zhrzeného manažera jsem na vlastní uši slyšel, že "nepoložil stéblo přes trávu vedení". Opět z televize jsem se dozvěděl, že problém automobilového průmyslu je "na kluzkém ledě" či že kdosi chce "nabídnout brainwashingový produkt".

Stačí si na chvíli sednout k zářící obrazovce s tužkou a papírem a podobných šíleností zaznamenáte spoustu. Dozvíte se třeba, že "panika a obavy se nekonaly", jako by se hovořilo o nějakém představení či schůzce, a užasnete, když vám moderátorka oznámí, že "kontrola si posvítí na zvednutá obočí pacientů". Pro ty co nerozumí: Bude se zabývat jejich stížnostmi. V diskusi o průběhu jednoho výběrového řízení jsem zaznamenal obhajobu jeho řádnosti slovy, že "členové komise si nemohli nic vypřát". Rovněž při sledování diskusního pořadu jsem se poprvé dozvěděl o "činitelích, kteří sedí v politickém poli" a od sportovního reportéra, že jakémusi mužstvu "svítá na světlejší zítřky", což byla redaktorova osobitá variace na známé "blýskání na lepší časy".

Slovníkem mé šestnáctileté dcery se jevy tohoto světa nesnesitelné intenzity či vyvolávající úžas označují jako "krutopřísné". Soudím, že citované jazykové příklady do uvedené kategorie beze zbytku patří.

Autor je ředitel Židovského muzea v Praze

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.