Lékařský Temelín

Dlužno dodat, že by to potřebovala jako sůl. Zatím se o ní totiž ví jen to, že se firma Diag Human , patřící Čechošvýcarovi Josefu Šťávovi, prostřednictvím rozhodčího soudu domáhá od roku 1996 odškodnění za to, že jí někdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar prý znemožnil na začátku 90.let v tehdy ještě Československé republice podnikat. Učinit to měl dopisem dánské firmě Novo Nordisk, která se ve výběrovém řízení ucházela o zpracování české plazmy, avšak neuspěla.

Kromě jiného i proto, že si za dodavatele suroviny zvolila Diag Human, která se tenkrát ovšem jmenovala ještě Conneco. O ní mělo tehdy ministerstvo zdravotnictví řadu poznatků, opravňujících k podezření, že její obchody jsou na pokraji- či za pokrajem- legality a Bojar si je v dopise dánské firmě nenechal pro sebe. Jednoznačné důkazy však chyběly a policie je nikdy neprokázala. A právě na tom zakládá firma Diag Human své dnešní požadavky. Bojarův dopis totiž posloužil právníkům v arbitráži s Ministerstvem zdravotnictví jako důkaz, že firma u nás přišla o dobré jméno a v důsledku toho i o zisky. Podle Diag Humanu dodnes až ve výši deseti miliard.

O konečnou sumu se ještě povede spor, nicméně ministerstvo financí už firmě poukázalo před více než rokem jako zálohu 326 milionů korun. Stalo se tak ve vší tichosti a policie později bez dalšího vysvětlení jen oznámila, že nebyl porušen zákon. Stejně tak ovšem dodnes nikdo neobjasnil, proč se Ministerstvo zdravotnictví rozhodlo v roce 1996 pro arbitráž, místo aby se s Diag Human soudilo. Z informací v tisku vyplývá, že o mimosoudním vyrovnání bylo rozhodnuto v době, kdy byl v čele MZ Jan Stráský. Šéfem finančního odboru na tomto ministerstvu, jehož úředníci zřejmě návrh na mimosoudní vyrovnání připravovali, byl ovšem tenkrát pozdější sekretář ministra zahraničí Jana Kavana Karel Srba, nedávno odsouzený za osnování vraždy novinářky Sabiny Slonkové a podezřelý z řady korupčních afér.

Průběh arbitráže se pokoušely zvrátit pozdější ministryně Zuzana Rothová i Marie Součková. Obě marně. Věcná podstata sporu českého státu s firmou Diag Human Čechošvýcara Josefa Šťávy má své kořeny v polistopadových turbulencích kolem koncepce zpracovávání krevní plasmy v ČR. V Bohumilích u Prahy rostla tehdy z rozhodnutí státu megalomanská stavba, která měla mít monopol na zpracování české krevní plazmy v době, kdy koncepci národního zpracování plazmy a národní výroby krevních derivátů valem opouštěly i blahobytné státy na západě. Od pohromy, která toto odvětví postihla v podobě viru HIV, bylo totiž zřejmé, že mají-li být produkty tohoto druhu na světové úrovni, je třeba průběžně vynakládat miliardy dolarů na obnovu technologií. To se může vyplatit jen velkým nadnárodním gigantům, se kterými pak mohou výrobci v jednotlivých zemích licenčně spolupracovat. V tom případě musejí ovšem platit licenční poplatky, které jsou značné. Kladnou bilanci mohou za takových okolností dosahovat jen státy s větším počtem obyvatel. A to zcela jistě není případ ČR.

Přesto měl plán národního zpracování krevní plazmy kupodivu na ministerstvu zdravotnictví od počátku 90 let značnou podporu. V roce 1994 bylo rozhodnuto změnit státní ÚSOL, tedy Ústav pro výrobu sér a léčiv, v akciovou společnost SEVAC. Pětina jejích akcií byla rozdána v kuponové privatizaci, tři procenta šly do restitučního fondu a zbytek si ponechal stát. Chtěl je nabídnout strategickému partnerovi, který měl Sevacu dodat know how na světové úrovni. Volba padla na španělskou společnost Grifols, kam měl Sevac do té doby, než rozběhne vlastní plnohodnotnou výrobu, posílat krevní plazmu z ČR na zpracování a hotové výrobky dovážet zpět. Řada transfuzních stanic v jednotlivých nemocnicích ale mezitím měla už vlastní kontakty k zahraničním zpracovatelům a v prostředkování Sevacu žádné výhody nespatřovala, ba právě naopak. Nakonec nevyšel ani záměr Sevac prodat, protože koupit prázdnou slupku plnou stamilionových dluhů samozřejmě nikdo nechtěl. Koncem 90. let byl Sevac konečně poslán do likvidace. Po osmi letech a poté, co se ze stamilionových dluhů stala i s úroky málem miliarda. Ve srovnání s tím, co nyní žádá Diag Human, to ovšem na českém trhu s krevní plazmou byla nejspíš jen nevinná předehra.