Lékaři protestují...

A nedostatečné pojistné. Přesně nezachytitelným obecným rysem resortu je plýtvání. Připomenu však ještě jednu okolnost.

Naše společnost je různorodá. Lidé se dělí podle pohlaví, věku, vzdělání, profesí, příjmu, stranické či odborové příslušnosti (nebo aspoň sympatií) atd. Každá z těch viditelných kategorií má své zájmy, což je přirozené. Někdy se zájem jedné střetává se zájmem jiné. Vidíme to u politických stran, nejnověji u odborových organizací. I to je přirozené. - Kromě toho ale existují zájmové skupiny, které nepůsobí pod veřejně známou značkou, protože jim jde o vliv, o moc a o zisk. O některých se to ví, říkáme jim lobby. Jiné zůstávají ve stínu. Pro ně by byl vhodný název mafie. Některé se obratně pohybují v rámci zákona, jiné stojí jednou nohou nebo i oběma v kriminálním podsvětí.

Skrytou zájmovou skupinou se může stát i cílevědomá klika v rámci podniku, zastupitelstva, stranické organizace. Skupinové zájmy se propojují, vytvářejí se širší sítě, které pak prorůstají do viditelných struktur. Šikovná zájmová skupina může zaujmout výhodné pozice uvnitř profesní skupiny čili branže a ve vhodnou chvíli z ní udělat skupinu nátlakovou. - Dovolil jsem si tuto obsáhlou odbočku, abych připomněl, že těmto snahám neuniklo ani zdravotnictví a jeho viditelné vnitřní struktury. Existují např. zájmové skupiny lékařů usilující o vliv na přerozdělování rozpočtu. Nebo o ovládnutí či převzetí určitého zdravotnického zařízení jakožto nástroje příštího podnikání. Domnívám se, že obdobně je tomu i ve sféře pojišťovnictví, výroby a distribuce léků atd.

Nyní se vrátím na začátek úvahy. Máme odborně kvalitní zdravotnictví, které neuživíme. Jeho stálému zadlužování čelí stát miliardovými injekcemi, což nelze donekonečna. Je třeba začít šetřit, čili snižovat výdaje. To není možné bez újmy. Ta by měla být rozložena rovnoměrně. Pocítit by ji měli všichni: nemocnice, ambulantní lékaři, pojišťovny, lékárny, distributoři, farmaceutické koncerny, pacienti, prostě všichni. Nejen někteří (např. pacienti, jejichž léčba je nákladná).

Šetřit ale nestačí. Je třeba reorganizovat a zprůhlednit, což vadí skrytým zájmovým skupinám. Také redukovat počty (nemocnic, lékáren, lékařů). To už je horší. To vadí skoro všem. Má vůbec někdo chuť se do toho pustit? - V jedné řecké báji to byl Herakles, polobůh s nadpřirozenými schopnostmi, když se dal do úklidu Augiášova chléva. - Nabídl se doktor Rath. Předtím stál v čele jedné takové zájmové skupiny. Prý mu jde o moc, dokonce o tu monopolní, říkají. Dnes mi připadá spíš jako osamělý dobrodruh, hráč vabank. Nemá nadpřirozené schopnosti, ale hroší kůži.

Přistoupil na agresivní styl zdejších politických potyček. Opatřil si záštitu ČSSD, ale ihned si to rozházel s ODS jako takovou, nejen se zájmovými skupinami pod jejími křídly. Pak si proti sobě popudil téměř všechny účastníky zdravotnického provozu, byť každého z jiných důvodů. Jeho snaha omezit výdaje dopadla posléze i na některé pacienty, což mu média otloukla o hlavu. Pokud se ukáže, že je pro ČSSD před volbami příliš velkým břemenem, strana ho asi hodí přes palubu. Přitom mu předem svázala ruce odmítáním finanční spoluúčasti pacientů.

Byl moc hrr? A to na všechny strany naráz? Ukrojil si příliš velké sousto? Možná. Ukázalo se i něco navíc. V resortu zdravotnictví dřímou mocné setrvačné síly, jimž jeho stávající podoba vyhovuje, pokaždé z jiných důvodů, a které proto dokáží jeho reformu zablokovat. Je-li tomu tak, počítejme s tím, že reforma zdravotnictví bude - stejně jako reforma důchodového systému - uložena nadlouho k ledu.