Lékaři na barikádách

Nechce totiž, aby jí premiér Jiří Paroubek poslal na ministerstvo za náměstka Davida Ratha, toho času prezidenta České lékařské komory.

Veřejnost zatím přehlíží ještě důležitější bojiště, kde se válka nakonec bude rozhodovat - pokud ještě použijeme válečnickou metaforu.

Především jde o Úřad vlády, kde se snaží premiér spolu se zdravotními pojišťovnami najít model, podle kterého by zdravotnictví mělo fungovat do konce roku 2006. Už se shodli na mimořádně tvrdých úsporných opatřeních, která by měla vyvést systém z finanční krize. Vedle toho se o příštím víkendu koná sjezd České lékařské komory, kde může být prezident David Rath odvolán a nahrazen někým, kdo bude k vládě o poznání víc kritický.

Stávka, přežití Emmerové na ministerstvu, premiérova jednání s pojišťovnami a přežití Ratha v komoře. Příliš mnoho událostí, než aby se jim dalo jednoduše rozumět. Přesto je rozumět třeba - jde přece o zdravotnictví, které všichni platíme a na jehož služby budeme jednou odkázáni.

Pro přehled je nejlepší postavit všechny účastníky na jednu či druhou stranu barikády. Kdo tedy kam patří?

Pokud jde o zdravotnictví, nesmíme přeceňovat politiku. Rozhodujícími hráči jsou lékaři a politici zpravidla jen plní jejich zadání. V lékařské komunitě dnes jsou dvě základní strany sporu - soukromí lékaři a proti nim velké státní nemocnice.

Soukromníci mají životní zájem na tom, aby dobře fungovalo zdravotní pojištění. Když se platby zdržují, dostávají se do velkých finančních potíží, jako například právě v této době. Proto jsou přirozenými spojenci praktických a dalších privátních lékařů zdravotní pojišťovny. Rádi se mít nemusejí, mají však společný zájem, aby pojištění fungovalo. Soukromníci také prosazují větší konkurenci pojišťoven. Je to přece dobrá situace, když se o přízeň každého praktika uchází několik finančních ústavů. Dělají to už dnes, protože lékaři jim mohou sehnat nové pojištěnce. Pokud nastane skutečná konkurence, pak budou usilovně vyhledávat služby těch nejkvalitnějších.

Konkurenci podporuje opoziční ODS a proto také ona stojí na straně malých lékařů. Na druhou stranu barikády jsme umístili lékaře z nemocnic. Dluhy pojišťoven jsou nepříjemné také jim, víc než stav zdravotního pojištění ale pro ně jsou důležité platy. Ty jim může zajistit mimořádnými vyhláškami vláda a ministryně zdravotnictví - a úplně nevadí, když je to na úkor celého systému.

Ministryně Emmerová se opravdu bije na straně nemocnic. Snaží se proto stále víc kontrolovat pojišťovny. Její návrhy zákonů, které posilují roli státu na úroveň před listopadem 1989 pak podporují ve sněmovně sociální demokraté a komunisté. Neurčitá je tradičně pozice dalších hráčů. Malé nemocnice z krajů dnes stojí spíše na straně soukromých doktorů. Jednak jsou pod vlivem hejtmanů za ODS, jednak jejich ředitelům vadí mzdová nařízení z vlády. Proto se krajské nemocnice převádějí na akciové společnosti, aby nemusely zaměstnancům přidávat podle nařízení vlády - tedy i ve chvíli, kdy na to nemají peníze. Lidovci a Unie svobody větší roli státu ve zdravotnictví nikdy jasně nevyloučili. Dnes jsou ale opět spíše na straně praktiků - zahnalo je tam spojenectví ČSSD s komunisty.

Sečteno a podtrženo, lékaři z nemocnic mají méně spojenců a v této chvíli tahají za kratší konec. Proto se také praktičtí lékaři vedení mluvčím praktických lékařů Janem Jelínkem chystají svrhnout prezidenta lékařské komory Ratha, reprezentanta lékařů z nemocnic. Rozhodne se za týden na sjezdu a případné vítězství soukromých lékařů by možná rozhodlo celou zdravotnickou bitvu.

Důležitá je však role premiéra Paroubka. Zpočátku stál jednoznačně za lékaři z nemocnic, kterým od září významně zvýšil platy a další valorizaci slíbil v lednu. Osm měsíců před volbami však nemůže přehlížet ani protesty soukromníků. Snaží se tedy zprostředkovat mezi rozvaděnými stranami, a proto po dohodě s pojišťovnami navrhl řešení - tvrdé škrty ve výdajích omezí dostupnost zdravotní péče, zároveň to však umožní snížit dluhy pojišťoven na polovinu. To se musí líbit především soukromým lékařům. Slib vyšších platů nemocnicím přitom premiér dodrží.

Už proto, že za přirozené spojence své strany považuje přece jen lékaře z nemocnic. Prezidenta komory Ratha dokonce zařadil mezi své poradce. Spíše epizodou je fakt, že by ho chtěl umístit na ministerstvu, kde by dohlédl na odborně slabou Emmerovou. Nakonec se to Paroubkovi ani nemusí podařit. Ministryně jasně řekla, že Ratha na úřadě nechce. To nemůže premiér přehlížet u političky, která má silnou pozici ve sněmovně.

Rath možná jenom hledá bezpečné místo po hrozící ztrátě křesla v čele lékařské komory. Jeho konflikt s Emmerovou však významně oslabuje křídlo nemocničních lékařů.

Občana, který sleduje zdravotnické manévry musí zarazit jedna věc. Mluví se platech v nemocnicích i o příjmech soukromých lékařů. Spekuluje se o funkcích a o postavení pojišťoven v systému. Řeč však není o jednom - o pacientovi. Ten musí počkat, až si lékařský stav vyřídí spory o peníze, spory, při kterých politici jen sekundují. Pak se snad začne mluvit o tom podstatném - proč zdravotnické služby stále nedosahují kvality obvyklé v západní Evropě a proč se propast v posledních letech spíše zvětšila.