Legendu undergroundu vyhnal režim do emigrace. Dnes nemá Pavel Zajíček nárok na důchod

8. červen 2017
Pavel Zajíček v roce 2014

Básník, hudebník a výtvarník Pavel Zajíček patří bezesporu k legendám českého undergroundu. Zakládal kapelu DG 307, v roce 1976 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu odnětí svobody za výtržnictví a nakonec jej komunistický režim přinutil emigrovat. Proto mu i podle dnešních zákonů chybí odpracovaná léta a nemá nárok na důchod. Jeho těžkou finanční situaci se snaží řešit nadační fond Charon.

V roce 1980 emigroval nejprve do Švédska, později do USA, kde se věnoval převážně výtvarnému umění. Od roku 1995 žije opět v Praze, ale ne právě snadno. V loňském roce prodělal již třetí mozkovou mrtvici, která ho odkázala na stálou zdravotní péči.


Akce Asanace byla operace StB z konce 70. a počátku 80. let. Jejím účelem bylo za pomoci různých forem nátlaku a vydírání donutit nepohodlné osoby k emigrace do zahraničí. Kromě Pavla Zajíčka tak komunisti vyhnali třeba Jaroslava Hutku, Karola Sidona nebo Pavla Landovského.

Přestože již tři roky probíhají intenzivní jednání se státní správou a jeho případem se počátkem letošního roku zabýval ombudsman, nárok na řádný ani invalidní důchod nemá. Hlavním argumentem odmítnutí je, že Pavlu Zajíčkovi vinou dlouholeté emigrace, ke které ho donutily represivní orgány v rámci akce Asanace, chybí odpracovaná léta.

Podle ředitele divadla v Lounech a majitele undergroundového nakladatelství Guerilla Records Vladimíra „Lábuse“ Drápala je Zajíček zcela upoután na lůžko. I když rozhodnutí úřadů nezpochybňuje, rozhodli se s přáteli založit Nadační fond Charon a uspořádat sbírku.


Nadační fond Charon vznikl na podporu lidí, kteří se ocitli souhrou okolností, vinou těžké nemoci či selháním státní správy v nedůstojných existenčních podmínkách. Věnuje se především osobnostem nezávislé scény, které svými životními postoji rozšiřovaly hranice svobodného prostoru a tím hájily i naše individuální svobody.

„Případů může být víc, třeba Sváťa Karásek na tom byl jednu dobu podobně. Chceme podporovat osobnosti nezávislé scény, protože se do této situace nedostali svým dobrovolným rozhodnutím. Oni skutečně byli vyštváni, nebo nebyli schopni akceptovat požadavky, které na ně totalitní společnost kladla, a tohle je důsledek,“ vysvětluje Drápal.

Za velkou nespravedlnost a disharmonii pak považuje vstřícnou důchodovou politiku vůči bývalým příslušníkům StB.