Kyrgyzstán a Rusko

Základna bude s největší pravděpodobností nakonec o kousek dál, v Batkenské oblasti, která nejenže sousedí s Tádžikistánem a Uzbekistánem, ale především leží na dostřel problematické Ferganské doliny. Taškent teď varuje sousední zemi před důsledky tohoto rozhodnutí. Pozorovatelé se shodují na tom, že jde o přípravu na možnou válku. Kyrgyzské vojenské síly jsou nesouměřitelné s těmi uzbeckými, ale s ruskou pomocí, to je už něco jiného. Biškek za hlavní důvod pro novou základnu uvádí narůstající proud narkotrafikantů z uzbeckého území, odkud prý pochází všechno zlo. A jistě ne nepodstatným argumentem jsou i islámští radikálové, kteří tu mají svá útočiště a výtěžek z lukrativního drogového obchodu jim dává zapomenout na každodenní potřeby jako jsou jídlo, korán či zbraně.

Hranice jsou tu prozatím jen formální, poznali to ostatně už za dob občanské války, tádžičtí bojovníci, později afghánští mudžáhidové a nejnověji vzbouření Ujgurové z Číny. Ruská vojenská přítomnost, o síle praporu by měla Kyrgyzstán ochránit před náboženskými radikály i drogovou mafií. Moskva v této zemi má už pět vojenských zařízená, která zdědila částečně po SSSR a částečně je vybudovala z rozhodnutí Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti. Právě na jejím summitu u jezera Issyk-Kul, minulý víkend oznámili prezidenti obou zemí zrod nové základny. Toto téma se přitom ale vůbec nedostalo na jednací řád vrcholné schůzky.

Ve hře bylo přitom podstatné rozhodnutí, kdo bude základnu provozovat, zda Rusko nebo Kolektivní síly operativní reakce. Spor o vlastnictví základny poznamenal i neformální jednání na začátku summitu. Moskvě se ale zřejmě podařilo svým, vlivem a taktikou smést otázku z jednacího programu. Neměla ale tolik sil, aby Taškent zcela umlčela a ihned po summitu přišel Uzbekistán s kritikou budoucí základny. Podle uzbeckých argumentů hrozí nyní překotná militarizace styčné hraniční oblasti. Přeloženo do praktického jazyka, Uzbekistán bude zbrojit. Kyrgyzstán s Rusy v týlu už to nemá zapotřebí a Tádžikistán zase nemá prostředky.

Přitom Taškentu nejde o boj s islamisty, ani s narkotrafikanty. Jde mu o vodu. Té v oblasti povážlivě ubývá a postižené země se, podle řady politologů, chystají na tvrdý souboj o vodní zdroje, včetně použití vojenské síly. Uzbekistán a Krygyzstán od války už nebyly daleko v roce 2000. Kyrgyzstán tehdy tak intenzivně využíval své vodní toky, že do sousedního Uzbekistánu doteklo méně vody, než stačilo na zavlažování tamních polí. Taškent ve finále dokonce sousedům utáhl plynové kohoutky. A co Rusko? Na první pohled se může zdát, že se docela nechává naivně zatáhnout do konfliktu, který není jeho pytlem bavlny. Na druhý pohled je ovšem patrné, že kdyby Rusové rezignovali na své kyrgyzské angažmá, nahradí je Američané. Těm Biškek formálně sice vypověděl právo na užívání vojenské základny, ale pod novým operativním názvem fakticky pokračují americké síly v Manasu dál. Navíc Taškent teď, po ohlášení stavby nové ruské základny, uvažuje, jak USA zapojit ještě více do středoasijské hry. Uzbekistán se navíc považuje za hlavní regionální velmoc a dohoda Ruska s Kyrgyzstánem se dotkla jeho ambicí i přecitlivé ješitnosti prezidenta Karimova. Právě ta z něho ovšem dělá problematického spojence. A tak nakonec tradiční sázka Rusů na vojenskou moc je pravděpodobně dobrou investicí.

Po období, kdy se Moskvě zdálo, že vojenské základny jsou přebytečnou kapitolou, se totiž ukazuje, že základny do vojenské historie vůbec nepatří. Pod kontrolou budou mít teď Rusové znovu Střední Asii, k tomu možnost ovlivňovat politiku údělných prezidentů a současně potenticál, jak předejít vodní válce. Součástí memoranda o vzniku nové základny je totiž i klauzule o výstavbě výcvikového střediska pro země podepsané pod Smlouvou o kolektivní bezpečnosti a současně také reorganizace vojenských sil Ruské Federace, které teď budou mít k dispozici nejen jihokyrgyzskou základnu, ale její součástí bude nově i letiště v Kantu. A to je síla, které Uzbekistán nedokáže konkurovat, alespoň prozatím.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .