Kypr na prahu historického rozhodnutí

Situace je následující: 1.května se rozšíří Evropská unie. Vstoupí do ní pouze řecká část Kypru, nebo celý ostrov? Viděno očima turisty, mohli bychom se ptát: budeme na občanský průkaz jezdit pouze na jih, nebo i do severní části ostrova? Ve skutečnosti jde ale samozřejmě o víc, ve hře je celá řada otázek, od budoucnosti uměle vytvořené Severokyperské republiky až po možné členství Turecka v Evropské unii.

Kypr je rozdělen už třicet let - od turecké invaze v roce 1974. Turecká třetina má přitom jenom 200 000 obyvatel, řecká část zhruba trojnásobek. Obě území rozděluje jakási železná opona, zvaná Attilova nebo zelená linie. Turecká část je chudá, řecká prosperuje. Tureckou kyperskou republiku (kromě Ankary) nikdo neuznává, řecká je standardní zemí. Turecká část nemůže vyvážet svoje produkty, řecká čile obchoduje. Turecká část nemůže vyslat reprezentaci na sportovní zápolení, kyperská může. A to je pouze slabý výčet důsledků turecké okupace.

Dalším výčtem by mohly být ztráty samotného Turecka. Jenom v přímých dotacích ho stojí novodobá kyperská kolonie skoro půl miliardy dolarů ročně. V nepřímých nákladech, jako jsou odpuštěná cla a různé podpory, je to celá miliarda. Ještě mnohem horší jsou ale případné politické důsledky, pokud by pouze jižní část Kypru vstoupila do Evropské unie. Turecko by fakticky okupovalo část jejího území. Ne že by to vedlo k evropsko - turecké válce. Jen by to vážně ohrozilo vstupní rozhovory o budoucím členství země půlměsíce v unii, což by byla pro Ankaru zpráva z rodu velmi špatných.

Brusel se už dávno vyjádřil v tom smyslu, že pokud se ostrov do 1.května nesjednotí, členství v unii získá pouze řecká část. Jinými slovy, kyperští Řekové nemají v referendu co ztratit, a s tímto pocitem půjdou k volebním urnám. Podle průzkumů chce sedm z deseti dotázaných odpovědět rázným "ne". Politické vedení přilévá olej do ohně tvrzením, že plán OSN je výhodný pro kyperské Turky a navíc nedovolí všem řeckým uprchlíkům návrat do jejich bývalých domovů na severu. Jednoznačně pro sjednocení ostrova je naopak například bývalý prezident Glafkos Klerides, který prohlašuje: "S rukou na Bibli přísahám, že odmítnutí pochová zem našich otců".

V turecké části je situace jiná, až na to, že prezident samozvané republiky, nacionalista Rauf Denktaš, také nechce o sjednocení ani slyšet. Případný úspěch referenda spojuje dokonce se svým odchodem z politiky. Ironicky bychom mohli dodat, že nic lepšího si Kypr ani nemůže přát. Kvůli Denktašovi totiž padlo v minulosti několikero dobrých iniciativ. Většina obyvatel severní části ale naopak sjednocení chce. Třicetiletého utahování opasků už mají skutečně dost.

Pokud se tedy naplní předpovědi průzkumů, turecká část odpoví v referendu "ano" a řecká část "ne". Tím pádem by plán OSN padl a vznikla by vážná otázka, co dál. Některé státy například prohlašují, že v takovém případě uznají Severokyperskou republiku. Turecko hrozí, že se pokusí dosáhnout jakési definitivy pro její existenci. A dokonce i Spojené státy naznačují, že nenechají kyperské Turky jejich smutnému osudu. Pokud by svět uznal Severokyperskou republiku, ostrov by byl zřejmě už trvale rozdělen. Jinými slovy "trn v těle" by jednou provždy zůstal. Horší by mohl být snad jenom průplav v místech dnešní zelené linie, který by rozdělil Kypr na dva nepřátelské ostrovy. Na to ovšem nemá ani Rauf Denktaš.