Kubice nic neprovedl

Nejnověji (i když tato poznámka není o něm) prezident republiky, jistě, že ve snaze nějak napomoci, aby tato země měla stabilní vládu s širokou podporou, zabalancoval na hranici Ústavy, když poslal premiéra Topolánka předělat složení jím navrhované vlády.

Tahle poznámka je ale o tom, že podle státní zástupkyně pro Prahu 1 Jany Hercegové rozhodl žalobce Michal Zachystal, že neobviní šéfa policejního sboru, jež pracuje na případech organizovaného zločinu Jana Kubiceho a jeho dva podřízené ze spáchání trestného činu v souvislosti s tzv. "Kubiceho" zprávou.

Stíhání požadovala Inspekce ministra vnitra, podle níž se Kubice a jeho podřízení měli dopustit zneužití pravomoci veřejného činitele, pomluvy a neoprávněného nakládání s osobními údaji.

Podle názoru státního zastupitelství ale mohli zmiňovaní důstojníci porušit zákon o služebním poměru policistů, a tudíž by se v jejich případě mohlo jednat o kázeňský přestupek. Podle mého rozhodlo státní zastupitelství zcela v souladu s řádem věcí. Ten, jestli si všichni dobře vzpomínáme, je následující:

Těsně před červnovými volbami se objevily informace, podle nichž měl Útvar pro odhalování organizovaného zločin, ztělesněný panem Kubicem, dospět k závažným odhalením, jež měly vypovídat o propojení organizovaného zločinu s některými politickými špičkami.

Jakousi neuvěřitelnou shodou okolností pak nastalo to, že tzv. "tajná" Kubiceho zpráva se okamžitě dostala do médií, a v nich z ní poté jaksi vyplunulo, že organizovaný zločin se přátelíčkuje převážně se špičkami sociální demokracie. Celkem oprávněně se tehdy (a stejně oprávněně i dnes) cítí sociální demokracie poškozena.

Neboť - celá ta tzv. "Kubiceho" tajná zpráva je materiál, který je sestaven podle nejlepších příruček i zkušeností propagandy. Je to špičková ukázka toho, že nejhůř (to znamená nejpravděpodobněji) a s největší brizancí zapůsobí materiál, ve kterém je dokonale pomícháno a pomotáno něco pravdivého, nějaká ta polovičatá informace, nějaký ten fakt, pár domnělém a tu a tam dokonalá lež. Celý materiál je zdrcující ukázkou toho s jakými (s prominutím) pitomostmi, které působí jak vystřiženy ze Švejkových dobrodružství, s jakou snůškou povrchních drbů a domněnek se musí tzv. "elitní" policejní sbor potýkat při rozpitvávání stavu vrůstů chapadel organizovaného zločinu do politické scény. Svou roli v tom sehrála i média, která s pokryteckou dávkou všelijakých podmiňovacích způsobů a "prý" a "údajně" celý ten kompilát čile kolportovala mezi lid. Jenže - a v tom je celý ten trik - za tohle všechno pan Kubice a jeho podřízení prostě nemohou. Nebo - abych neuhnul z té paranoidní linie - možná mohou, ale nedá se to prokázat.

Daleko důležitější je to, co dosud vyšetřeno nebylo, a tím je způsob, jakým se ta tzv. "Kubiceho" zpráva dostala na veřejnost.

Státní zastupitelství zkoumalo toliko obsah zprávy - a z něj správně usoudilo, že ke zmiňovaným trestným činům nejspíš nedošlo. Kdyby totiž ona zpráva zůstala tajnou, zabýval by se jí pouze příslušný výbor Poslanecké sněmovny. Nikdo už také nikdy neprokáže nakolik právě tahle zpráva pomíchala předvolebními preferencemi, a nikdo také nikdy (až možná do změny vládnoucí garnitury) nevyšetří, jakým mechanismem se "Kubiceho" zpráva, ve které nakonec nebylo nic, co by stálo za stíhání, dostala na veřejnost.

To celé tady nepíši proto, že bych chtěl nadnášet například sociální demokraty nad demokraty občanské. Píši to proto, že mumraj kolem "Kubiceho" zprávy je modelovým příkladem posunování hranic zvyklostí mravů v politice. V té tzv. "politice", která se svými výkony (hlavně v posledních více než šesti měsících) opět o nějaký ten světelný rok oddálila od reálného života občanů. Ale protože na světě všechno nějak souvisí se vším, jest se obávat, že pozvolné rozvolňování pravidel, malinkaté pokřivování paragrafů a manévrování na hraně Ústavy jsou všechno záležitosti, které se v dlouhodobější perspektivě projeví na celkovém stavu země.

Představte si například, že bychom to takhle podobně, jako si to (podle vlastního mínění) mohou dovolovat politici, dělali všichni.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .