Kuba propouští disidenty

Ještě si ani nestačili obléknout civilní šaty a už se rozpoutala polemika, proč vlastně byli propuštěni a kdo má na tom největší zásluhu. V podstatě jde o to, jak se má mezinárodní společenství chovat vůči režimu Fidela Castra. Země Evropské unie už delší čas zvažují, jestli nemají přehodnotit svůj postoj, který kdosi nazval koktejlovou válkou. Spočívá v tom, že čas od času jsou na ambasády zemí Evropské unie v Havaně zváni významní kubánští disidenti. Jenže velvyslanci si domů stěžují, že to zhoršuje jejich vztahy s kubánským režimem.

Zdůrazňují také, že absence dialogu s Kubou není pro vzájemné vztahy vůbec pozitivní. Dotázáni byli také kubánští disidenti na svobodě. Všichni se vyslovili pro pokračování v koktejlové válce nebo alespoň zdůrazňovali, že EU nemá v žádném případě ustupovat tlaku Fidela Castra. "Ten ostatně nikdy nebude přístupný poslouchat výtky kohokoli na svou adresu," řekl známý kubánský ochránce lidských práv Elizardo Sánchez (elisardo sánčes). A nositel Sacharovovy ceny Evropského parlamentu Oswaldo Payá (pajá) k tomu dodal, že "změna postoje Bruselu by naznačila nesourodost morálky Unie". Velmi diplomaticky řečeno.

Šéf křesťanského hnutí za osvobození Payá vlastně vzkázal, že nelze své názory měnit jako košile.

Brusel proto vyzval zastupitele jednotlivých zemí, aby navrhli jiné řešení, které by na jednu stranu zlepšilo vztahy s Kubou a na druhou dost jasně ukázalo, že Unie nesouhlasí s politickými procesy. Ačkoli je to v zásadě neřešitelná situace, Španělsko se jménem Unie ujalo iniciativy. Ostatně Madrid se vždycky a rád označuje za mateřskou zemi pro celou latinskou Ameriku. Koncem minulého měsíce španělská vláda oznámila, že ministr zahraničí Miguel Ángel Moratinos (migel ánchel moratynos) navštíví Kubu. Do 24 hodin byli propuštěni první disidenti.

Konečné rozhodnutí, jak bude Unie vůči Kubě postupovat, by mělo padnout příští rok na schůzi Rady pro obecné záležitosti a zahraniční vztahy Unie. Experti očekávají, že noví členové Unie, tedy bývalé země sovětského bloku zaujmou vůči Castrovu režimu tvrdý nebo jak ony samy říkají pevný postoj.

Spojené státy jsou jiného názoru než Španělsko, kde vládnou socialisté premiéra José Luise Zapatera (chosé luise sapatera). Mluvčí Státního departamentu Richard Boucher to vyjádřil zcela jasně. Propuštění není zásluhou španělské iniciativy, ale je výsledkem obrovského mezinárodního tlaku na Castrův režim. Zdůraznil, že Evropská unie si v poslední době více všímala tématu lidských práv na Kubě a podobně se zachovala i řada latinskoamerických vlád. Tento tlak podle Bouchera vyústil v propouštění vězňů. Tím vlastně říká, že by neměl polevovat.

A jak se na to dívají propuštění vězni? Z oněch 75 odsouzených vloni jich ještě ve věznicích sedí 63. K nim je třeba připočítat dalších 250 politických vězňů. Mnozí z nich, jak to bývalo i za socialismu u nás zvykem byli odsouzeni jako kriminální živly. Například loni na jaře byli popraveni tři mladí černoši, kteří chtěli emigrovat z ostrova a byli chyceni na ukradené lodi. Propuštěný básník a publicista Raul Rivero říká, že by rád emigroval, protože nemůže "pracovat, když nad ním visí Damoklův meč".

Na druhou stranu cítí povinnost pomoci vězněným disidentům, a to může nejlépe vykonat právě na Kubě. Pokud jde o to, co mu pomohlo k prominutí výkonu trestu - 59-letý Rivero soudí, že to byl mezinárodní tlak a zvláště španělská iniciativa. "Také," dodává Rivero, "se jednalo o gesto kubánské vlády, která chtěla trochu snížit existující napětí. Kubánské vedení si totiž uvědomilo, že masové věznění disidentů má na režim negativní dopad." Potud jeden z propuštěných Raúl Rivero. Uvidíme, jestli nyní budou osvobozeni další disidenti.