Kuba po Castrovi

V říjnu minulého roku na poslední chvíli zakázala Havana oslavit český státní svátek v jednom havanském hotelu. A modelka Helena Houdová, miss české republiky v roce 1999, byla letos v lednu zadržena policií a v zápětí vyhoštěna. Prý fotila nevhodné objekty. K tomu může člověk v Havaně přijít snadno. Stačí fotit polorozbořené domy z koloniální doby v centru města. Nebo dělat záběry chudoby, která je všude kolem, případně vytáhnout fotoaparát u rozlehlého honosného sídla Fidela Castra. V případě zmíněné miss však pravý důvod policejního zákroku spočíval v tom, že se sešla s představiteli jedné nevládní organizace, která kritizuje současný kubánská režim.

Všeobecně se soudí, že důvodem nepřátelských aktů vůči naší republice a našim občanům má příčinu v české podpoře vězňů svědomí a opozice. V Evropské unii zní český hlas odsuzující kubánskou vládní zvůli snad nejsilněji. Vyhoštěný český diplomat Stanislav Kazecký v rozhovoru pro španělskou tiskovou agenturu EFE prohlásil, že "se stýkal s představiteli kubánské opozice stejným způsobem a stejně často jako mnozí diplomaté zahraničních misí v Havaně". Určitě je hodně pravdy na tom, že kubánské ostentativní nepřátelské chování je odvetou za české postoje v polistopadových letech. Jsou v diametrálním rozporu s tím, jak se k Fidelu Castrovi choval náš komunistický režim, a to samozřejmě vzbuzuje touhu po odvetě.

Ale je tu ještě jedna věc, psychologická, která v myšlení Kubánců hraje poměrně velkou roli. Češi jsou na Kubě mezi lidmi oblíbení. Nikdy se nechovali zpupně a přezíravě jako to umějí Američané i Rusové. Po dlouhá léta Castrův režim tuto náklonnost k nám mezi svými občany podporoval. Vždyť to bylo právě Československo odkud přicházely první zbraně pro Fidelovy povstalecké oddíly. Samopalům naší výroby se říkalo checa (čeka) tedy česká nebo Češka, protože samopal je ve španělštině ženského rodu. Zatímco u nás se na tuto epizodu pozapomnělo, někteří možná i úmyslně, Kubánci dosud s dojetím hladí pažby svých "Češek". Mnozí Kubánci se určitě ptají sami sebe, jestli není změna našich postojů vůči jejich režimu oprávněná, mají v nás přece důvěru. A tu je nutno potřít silnou vládní propagandou: Češi jsou oficiálně zrádci revoluce a je třeba ukázat všem, jak se s takovými zachází.

To souvisí i s tím, jaká bude Kuba po Fidelu Castrovi. V srpnu totiž oslaví už osmdesátiny. Vyvolení u moci, jako je poslankyně Kenia Serrano (kenja serrano), věří, že se nic moc nezmění. Jsou přesvědčeni, že dokáží vést zemi po Fidelovi stejně jako to dělají nyní.

Jsou celé generace Kubánců, které si nemohou představit život bez svého vůdce. Od roku 1959 nic jiného nezažily. Žijí chudě, nesmějí mít své vlastní názory, ale to jim dovoluje, aby přežívaly. "Fidel je pro nás jako otec," tvrdí unisono, i když vydělávají měsíčně méně než kolik stojí krabička cigaret v hotelu pro cizince. To se ovšem může změnit v jednom okamžiku, kdy se jim otevřou obzory.

Existuje také vážné riziko, že bezpečnostní složky, které po léta krutě potlačují jakýkoli náznak opozice nebo jen projev vlastního názoru a vlastně ovládají společnost, budou chtít ukázat svou moc a sílu. Pro tyto lidi je důležité ukázat už dnes, kdo je na ostrově pánem. Součástí této ukázky síly jsou i nepřátelské akce proti České republice. Oswaldo Payá (pajá), který vede malou skupinku opozičníků známou jako Křesťanské hnutí osvobození, tvrdí, že už dostal varování, jak bude tajná policie postupovat po Castrově smrti. Opozičníci mají být okamžitě uvězněni a řada jich zavražděna. Proto se snaží navázat dialog s mocí už dnes, aby přechodné období bylo co nejméně násilné.

Může dojít k boji o moc mezi těmi, kteří dnes představují nejvyšší garnituru vládců po Castrovi. A stejně tak je docela dobře možné, že po smrti Castra dojde k výbuchu lidového hněvu a lidé si budou chtít vyřídit účty s těmi, kteří je po celá léta utiskovali. Ve Spojených státech násilnou intervenci podporuje každý třetí Kubánec a ti nejbohatší chtějí investovat na ostrově hned, jakmile padne Castrův režim.

Možná proto president George Bush už zřídil ve Washingtonu funkci koordinátora pro období přechodu na Kubě. Calib McCarry, který tento post zastává, má podle svých slov pomoci Kubáncům, aby "znovu nabyli svobodu po 47 letech kruté diktatury".

V takto rozjeté hře o blízkou budoucnost Kuby se jeví vyhoštění jednoho českého diplomata jako další tah Havany k zastrašení odpůrců stávajícího režimu.