Krize už klepe na dveře

Euro vůči dolaru oslabuje také a tak koruna proti němu od počátku října oslabila jen o padesát haléřů. Tento týden však zažila nečekaný výkyv, když během středy euro zdražilo o korunu padesát na 26 korun, ve čtvrtek však zlevnilo na pětadvacet.

Česká ekonomika se tak dostává do nejistého prostředí a už není pochyb o tom, že se začíná naplňovat hrozba z minulého týdne. Tehdy začali analytici uvažovat o tom, jestli nás svět náhodou nezačíná považovat za součást tzv. emerging markets, tedy za rozvojový trh, který je málo stabilní a odkud je lepší své peníze stáhnout. To znamená, že důsledky finanční krize se na nás promítnou možná víc, než na západní Evropu, a že se poměry tak rychle nevrátí zpátky.

Nejsme v tom sami, před stejnou hrozbou stojí celý Visegrád. Samozřejmě, nejhorší je případ Maďarska. Tamní vláda už přijala půjčku pěti miliard eur od Evropské centrální banky, aby měla na záchranu bankovního trhu. Zároveň Maďaři snížili o tři procenta úrokové sazby na pomoc chřadnoucí ekonomice. Tím ovšem zvýšili riziko inflace. Vyhlídky do budoucna jsou neradostné a Mezinárodní měnový fond připravuje peníze pro případ státního bankrotu.

Paniku vypukla koncem týdne ve Varšavě. Burzovní index se propadl v pátek o osm procent a cena dolaru se od léta zvýšila o třetinu. Ekonomové naléhavě vyzvali vládu, ať co nejdříve schválí přistoupení k euru, aby Poláci unikli dramatickým výkyvům zlotého. Vláda také okamžitě vyzvala opozici k jednání, aby se přesně stanovil termín, kdy Polsko do eurozóny vstoupí. Euro považují za východisko také maďarští ekonomové.

Tady působí příklad Slovenska, které už svou korunu fixovalo na euro a společnou měnou bude platit od ledna. Poryvy na finančních trzích se mu tedy vyhýbají a do kategorie emerging markets nepatří.

V této souvislosti je pozoruhodný případ Prahy. Pád měny a akcií je stejný jako v Polsku. Přesto na trzích žádná panika nevznikla, spíše vládne apatie a přestává se obchodovat. Vláda také neuvažuje o žádných zásazích a ministr financí výslovně odmítl, že se termín přistoupení k euru stanoví ještě letos.

Češi totiž koruně věří. S její pomocí se chtějí bránit finančním a jakýmkoli jiným krizím. Poslední argument zazněl právě v minulých týdnech, kdy podle některých ekonomů a politiků právě koruna zabránila tomu, aby se krize na bankovních trzích přelila do Česka, což by právě společná evropská měna usnadnila.

Česká měna a akciové trhy tedy tři týdny rychle padají a nikdo teď nedokáže říci, kdy bude konec. Každý týden se přitom argument o bezpečné ochraně pomocí koruny zásadním způsobem oslabuje. Člověka to napadne už při pohledu na bilanci dosavadní finanční krize. Nejvíce postihla Ameriku, která však má stále dost peněz, aby s ní dokázala bojovat vlastními silami. Také Evropa koordinuje záchranné akce a jediné dvě země, které se dostaly na pokraj státního bankrotu jsou Island a Maďarsko, které společnou měnu nemají.

Vlastní měna tedy zvyšuje riziko. I když Češi mohou tvrdit, že nemají tak velké zahraniční dluhy a panika obchodníků s financemi a akciemi jim tolik nehrozí, útěk od koruny trvá.

Nejde také jen o finanční a akciové trhy, jde o to, jak se krize podepíše na reálné ekonomice. Je jasné, že od počátku roku trpí obchodníci. Nejdříve exportéři, protože koruna posilovala a jejich výrobky stále obtížněji hledaly odbyt. Dnes na korunu doplácejí dovozci z dolarové zóny, pro které jsou smlouvy se zahraničními partnery stále méně výhodné. Tak se nedá obchodovat, řeknou si logicky mnozí z nich a převedou své aktivity do některé ze sousedních zemí. Doporučit lze třeba Slovensko.

Česko čeká nižší ekonomický růst, zvýší se nezaměstnanost a zdraží úvěry. Vyhlídky se zhoršují každým týdnem, během kterého republiku opouštějí zahraniční investoři. Česko se přitom liší od sousedních zemí tím, že vláda nezasahuje a ani se nijak nesnaží.

Ještě je možné držet argument, na který se odvolává premiér Mirek Topolánek. Pokud by zvolil nějaká dramatické provolání či intervence, mohl by vzbudit paniku a situace by se ještě víc zhoršila. Ovšem i tento argument ztrácí na váze.

Česká národní banka se chystala podpořit dostupnost úvěrů snížením úrokové sazby. Teď už váhá, protože by tím přispěla k dalšímu pádu koruny.

V České republice je tedy klid, nikdo se nerozčiluje. Při pohledu do dalších týdnů z toho ale už trochu mrazí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .