Kristina Žantovská: Made in Italy
V podchodech metra mají obchody s kabelkami, batohy a kufry křiklavý výprodej po celý rok. Zboží vůbec neubývá, výprodej je jen marketingový tah, tašek je pořád tolik – nepochybně se zásoby neustále doplňují –, že k němu de facto nikdy nedojde. Perpetum výprodeje výrobků Made in Italy dovoluje nižší ceny, ale ani to nestačí.
Vždy, když jdu kolem, vzpomenu si na knihu Roberta Saviana Gomora, ve které detailně popsal, jak je ekonomicky impérium italské módy provázané s mafií. Odhalil tak otřesné a zločinecké praktiky, že musí od té doby žít pod policejní ochranou.
Čtěte také
A konečně zpráva z tisku: „Italský antimonopolní úřad začal vyšetřovat výrobce luxusních doplňků Armani a Dior kvůli podezření z vykořisťování zaměstnanců v dodavatelském řetězci.“
Firmy, které na jihu Itálie šijí výrobky a které se v tak obrovském množství dostávají do celého světa, vlastní Číňané. Vymysleli systém, dokonale fungující a dokonale vykořisťovatelský.
Práce na černo pro módní firmy
Na severu Neapole na předměstí přezdívaném Las Vegas je dovoleno, co by jinde neprošlo: černé hospodářství bez jakýchkoli pravidel, aréna trhu, kde se buď vyhrává, nebo prohrává jako v Las Vegas.
Na tomhle poměrně malém území se produkuje to nejlepší z italské módy, tam kvalifikovanou práci italských řemeslníků, zoufale špatně placenou, ovládá čínská mafie. Tam se vyrábí zboží nejvyšší kvality pro slavné značky.
Čtěte také
V dílnách zařízených v přízemí a přístavcích řadových domků nebo hangárech rozparcelovaných a pronajímaných malým výrobcům, vládne jediný diktát – ušít rychle, kvalitně a za minimální mzdu.
Textilní dílny si půjčují od camorry hotovost za nízký úrok, protože de facto neexistují a banky by jim nepůjčily. Podle Saviana žije přes 40 procent obyvatel téhle oblasti z černé práce. Všechna móda z přehlídek a nejmondénnějších premiér pochází odsud, z okolí Neapole a Salenta, z černé textilní výroby.
Pasquale a Angelina Jolie
Jedním z mimořádně nadaných krejčí byl Pasquale. Mohl pracovat na oděvech a designech zasílaných přímo od návrhářů. Měl v mnohém volnou ruku. Nakupoval i látky, protože poznal, co který materiál udělá za pár dní či měsíců – dokázal odhadnout, jak se změní po vyprání, jakou bude mít životnost.
Čtěte také
A tenhle Pasquale učil Číňany šít vysokou, špičkovou módu, kterou jim italské firmy zatím nesvěřovaly. Čínský podnikatel – majitel malých dílen ukrytých ve velkém hangáru - tam Pasquala převážel v kufru auta, aby ho s ním místní neviděli.
Učil stříhat a stehovat tak, že jeho práci snímala kamera, obraz přenášela na obrovské plátno a jeho instrukce tlumočila dívka do mikrofonu. I když zdaleka nedostával tolik, kolik by si zasloužil, uživil z toho rodinu.
A pak jednou večer Pasquale doma při přepínání kanálů uviděl v televizi Angelinu Jolie, jak jde během oscarové noci po červeném koberci v kostýmu z bílého atlasu. Jeho kostýmu, který ušil v černé továrničce v Arzanu. Pamatoval si, že mu k té zakázce řekli jen: Tohle půjde do Ameriky, víc nic.
Čtěte také
Nikdo jiný než on to nevěděl, nikomu nemohl říct: ty šaty jsem ušil já. Na jednom konci miliony dolarů a na druhém 600 eur měsíčně a naprostá anonymita.
Tahle chvíle změnila Pasqualovi život. Nůžky už do ruky nevzal. Nechal se zaměstnat u kamioňáků a převážel legální i ilegální zboží ze Secondigliana na sever ke Gardskému jezeru. Jediné, co po jeho dokonalém řemesle zůstalo, byla fotografie složená v jeho peněžence. Titulní stránka z novin, na níž kráčí po červeném koberci Angelina Jolie v jeho kostýmu.
Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
