Křesťanství a islám
Hlavní křesťanský svátek není pouze příležitostí k zamyšlení či meditaci. Vybízí také ke srovnání. Jestliže k nám z islámského světa co chvíli dorazí zpráva, kolik kde davy věřících ušlapaly lidí při náboženských rituálech, můžeme si s úlevou říct, že u nás dnes k něčemu podobnému určitě nedojde. Podobně jsou v naší křesťanské kultuře nemyslitelné takzvané "vraždy ze cti" srovnatelné s tou, jejíž devatenáctiletý pachatel byl včera odsouzen v Německu.
Za bílého dne střelil svou sestru do hlavy za to, že příliš západním stylem života hanobila turecko-kurdskou rodinu. Rozhodne-li se u nás někdo žít příliš východním stylem, žádná rodinná rada nezasedne a nikoho nenapadne shánět revolver. Z pohledu věřících v Alláha se západní civilizace může jevit jako zkažená a křesťané vlažní. Západní člověk ovšem při pohledu na islámské extrémisty shledává křesťanství, poučené vlastními chybami, vyznáním tolerantním a velkorysým. Člověk, který se nehlásí k církvi, ví, že mu od věřících spoluobčanů nehrozí nebezpečí.
V křesťanském kostele nelze slyšet výzvy ke svaté válce a křesťané nejsou svými duchovními vybízeni zatočit s bezvěrci. Západní skepticismus, pochybovačství a nedůvěřivost ke všemu, co přesahuje lidskou zkušenost, je důvodem, proč křesťanství neusiluje o nápravu světa nápravou druhých, ale nápravou křesťana. Západní spiritualita nestojí na disciplíně a poslušnosti. Vede-li křesťan nějakou svatou válku, pak jedině ve svém nitru, proti vlastní nedostatečnosti a činí tak nikoli pod vnějším společenským tlakem, ale z vnitřní potřeby. Tím lze vysvětlit, že křesťanů není tolik, aby se o Velkém pátku cestou na mši ušlapali.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
