Krejčířova půjčka

V kapitole věnované politicko-ekonomické murphologii jsou hned dvě trefná konstatování. Předně princip klobásy, který říká: "Ten, kdo miluje klobásy a ctí zákony, by nikdy neměl být při tom, když vznikají." A pak zákon lži: "Můžete stokrát dokázat nepravdivost lživého výroku, stejně se vždycky najdou lidé, kteří mu uvěří." Pan Krejčíř přispěl svým příběhem do nekonečného seriálu o financováni politických stran. Tvrdí, že prostřednictvím svého obchodního partnera Jakuba Konečného půjčil Stanislavu Grossovi šedesát milionů za to, že mu sociální demokraté pomohou získat podnik Čepro. V řádu týdnů slibuje ukázat směnky. Vyjádření pana Konečného se nejspíše nedočkáme. Od letošního března je nezvěstný a policie se prý přiklání k verzi, že ho Krejčíř nechal zavraždit. Navíc má policie notářem ověřené Krejčířovo čestné prohlášení z června 2002, že mu Konečný nic nedluží.

Jak na financování stran, tak na podnikání lidí Krejčířova typu se hodí výše zmíněný princip klobásy. Propojení podnikatelských zájmů a politických ambicí je veřejným tajemstvím a mnoha skandálů jsme patrně ušetřeni jen díky tomu, že spiklenci drží jazyk za zuby. Pokud jde ovšem o Krejčířovu historku, zdá se, že je vymyšlená, aby navodila zdání, že je její autor obětí "nějaké policejní hry". Aniž by Krejčíř svá tvrzení hodnověrně prokázal, naplní se Murphyho zákon lži. Určitě se najdou lidé, kteří mu uvěří. A pokud náhodou nelhal? Potvrdí se jasnozřivost Murphyho principu klobásy.