Křehká vládní koalice a DPH

Tím by celá záležitost kolem nehody mohla skončit. Problém je v tom, že Cyril Svoboda je vážně zraněný a že bude chybět ve svém úřadu a hlavně ve sněmovně asi několik týdnů. Mimo jiné to znamená, že se Svoboda patrně nezúčastní hlasování o novele zákona o dani z přidané hodnoty. Tu odmítl podepsat president republiky Václav Klaus. Zdůvodnil to tím, že jde o nedobrou směsici opatření, která Česká republika v souvislosti se vstupem do Evropské unie udělat musí, s opatřeními velmi spornými, které mohou mít řadu hlubokých negativních důsledků. Pod poněkud krkolomným zdůvodněním se spíš skrývá snaha otestovat soudržnost koalice a zkomplikovat jí život.

Ostatně to není první presidentské veto, které musí sněmovna přehlasovat. Zatím se koaličním poslancům podařilo vždy získat sto jeden hlas. Právě tolik je minimálně potřeba na anulování presidentova postoje. Přesto každé takovéto hlasování vnáší do koaličních řad nervozitu. Sto jeden - to je přesně počet hlasů, kterými vláda ve sněmovně disponuje. V klíčových hlasováních tudíž nesmí chybět ani jedna koaliční duše.

Pokud by došlo k její absenci, musí vláda lovit v opozičních řadách. Do dnešního dne to neměla zapotřebí. Nyní se bude muset snažit někoho z druhého břehu dostat na svoji stranu. Mimo sněmovnu je dlouhodobě nemocný poslanec Vlček. Nyní by se k němu měl přidat ministr Svoboda. Takže koalice může počítat s devadesáti devíti poslanci. Samozřejmě za předpokladu, že se do doby hlasování ještě někomu něco vážného nestane. Znamená to, že k přehlasování veta chybějí dva hlasy. Jeden by mohl poskytnout bývalý poslanec ODS Petr Kott.

Ten byl kvůli problémům s alkoholem vyloučen ze strany i z klubu. Takže je momentálně nezávislý. Tvrdí, že se k jednotlivým zákonům staví tak, jak se mu normy líbí. A protože se nechal slyšet, že pro novelu daně z přidané hodnoty bude hlasovat, je s ní patrně spokojený. Ani to však nestačí. Koalice musí hledat další podporu. V řadách občanských demokratů ji získá těžko. ODS jednotně hlasovala proti novele zákona o DPH. President, který zákon odmítl podepsat, je mimo jiné čestným předsedou této strany.

Takže názory občanských demokratů a hlavy státu jsou si velmi blízké. Koalici tak zbývá jediná možnost, přemluvit komunisty. Ti se jednání nebrání. Vzhledem k aktuálnímu dění jsou ve výhodě. Mohou si diktovat podmínky, za kterých někteří poslanci novelu podpoří. Přehlasování presidentova veta je totiž jiná situace, než hlasování o běžných zákonech. Tam lze různě kouzlit. Například domluvit si tzv. párování. Tedy, že v případě absence poslance z koalice, se dobrovolně hlasování nezúčastní poslanec z řad opozice.

Rovněž lze dohodnout, že se někteří poslanci jednání nezúčastní a tím sníží počet hlasů nutných ke schválení zákona. To v případě hlasování o dani z přidané hodnoty nepřipadá v úvahu. Tady je kvóta jednoznačně dána - sto jeden hlas. Pokud jich bude méně, má vláda smůlu. Novela nebude přijata a od prvního května k přesunům sazeb nedojde. Proto lze očekávat různé ústupky z řad koaličního tábora vůči komunistům. Ostatně jednání Vladimíra Špidly s předsedou KSČM Miroslavem Grebeníčkem to jasně naznačuje. V zákulisí se hovoří o tom, že by se politický obchod mohl týkat prosazení některých zákonů, které narážejí na odpor menších koaličních partnerů. Nešlo by o novinku.

Stačí připomenout hodně kontroverzní zákon o možnosti zemědělských družstev vyplácet bývalé vlastníky v naturáliích. Tato právní norma ještě nyní vyvolává v řadách lidovců hodně zlé krve. Asi mediálně známější je pak zákon, který ukládá televizním a rozhlasovým moderátorům používat výhradně spisovnou češtinu. Samozřejmě kšeftování s komunisty může v řadách koalice vyvolat ostré spory. Koaličním politikům se tak jako bumerang vrací presidentská volba. V ní nebyli schopni postavit takového kandidáta, který by byl pro koaliční poslance a senátory natolik přijatelný, aby ho prosadili na Hrad. Potřebný počet hlasů v parlamentu k tomu měli. Místo toho ve víru vnitrostranických půtek přehlédli, že dláždí cestu do presidentského křesla opozičnímu kandidátovi Václavu Klausovi.

Ten jim nyní vše vrací v podobě vetování některých důležitých zákonů. V případě nehody Cyrila Svobody se zase ukazuje neprozíravost vládních politiků. Ti totiž mají dlouhodobě problémy sladit aktivity ministrů, kteří jsou zároveň poslanci, aby nechyběli na žádném důležitém hlasování. Přitom se ve světě využívají tzv. klouzavé mandáty. To znamená, že poslanec, který se stane členem vlády, přepustí místo ve sněmovně náhradníkovi. Když kabinet opustí, zaujme opět místo ve sněmovně. Je to věc poměrně jednoduchá, která by vládě v mnohém usnadnila život. O ní se však na politické scéně prakticky nediskutuje. Proto se vládní koalice před každým klíčovým hlasováním musí bát, aby někdo z ministrů neměl natolik naléhavý program, aby ve sněmovně chyběl. Jak se ukazuje, nemusí to být zrovna vrcholné jednání Evropské unie. Stačí banální autonehoda.