Krátkozraké geny

02664599.jpeg
02664599.jpeg

Mezinárodní tým vědců identifikoval 24 nových genů, které souvisí s krátkozrakostí. Potvrdil také vliv dvou již dříve objevených genů.

Oko během svého vývoje v dětství roste a protahuje se do délky. V některých případech se protáhne až příliš, takže světelné paprsky, které usměrňuje čočka, se nesbíhají na sítnici, ale už před ní. Výsledkem je krátkozrakost neboli myopie, která postihuje asi 30 % západní populace a dokonce 80 % všech Asiatů. Vada se koriguje brýlemi, kontaktními čočkami nebo laserovou operací. Faktem ale zůstává, že příliš dlouhé oko náchylnější k odchlípení sítnice, šedému zákalu a makulární degeneraci.

Krátkozrakost je vysoce dědičná, ale o jejím genetickém podkladu bylo až dosud známo jen málo. Vědci z Evropy, Asie, Austrálie a Spojených států proto vytvořili konsorcium CREAM (Consortium for Refraction and Myopia), v rámci kterého analyzovali data ze 32 různých studií o více než 45 000 osobách. Odhalili tak 24 nových genů, které přispívají ke vzniku myopie. Mezi nimi jsou takové, které ovlivňují strukturu a vývoj oka i signalizaci mezi očima a mozkem.

Nositelé rizikových forem těchto genů mají podle vědců až desetkrát zvýšené riziko, že se u nich objeví krátkozrakost. Pozoruhodné však je, že mezi geny Evropanů a Asiatů, kteří myopií trpí mnohem častěji, nejsou žádné významné rozdíly. Konsorcium se proto nyní chce zaměřit na otázku, jak nově identifikované geny ovlivňují environmentální faktory. Krátkozrakost je totiž rozšířenější ve městech než na venkově a častěji postihuje lidi s vyšším vzděláním.

Zdroj: King's College London, Nature Genetics