Kraje rukojmí státu

5. listopad 2003

Chtěli jste samosprávu, tak si ji užijte. Však budete ještě prstíčkem hrabat, aby jste se jí zase zbavili. Přesně v tomto duchu se chovají někteří čeští politici k nově zřízeným krajům. Nejprve se léta přeli o jejich názvu, počtu, velikosti a vůbec smyslu. Příliš jim nevadilo, že česká ústava už od roku 1993 se vznikem vyšších samosprávných celků počítala.

K naplnění litery ústavy však došlo až po několika letech. Konkrétně krajská samospráva začala fungovat až od prvního ledna 2001. Na její bedra byla naložena starost mimo jiné o školství nebo zdravotnictví. Tedy o oblasti, které polykají obrovské finanční prostředky a mají na svých bedrech dluhy. Rozruch kolem nemocnic převedených na kraje to v posledních dnech názorně dokumentoval.

Někteří hejtmani byli postaveni před rozhodnutí, buďto nechat zbankrotovat nemocnici nebo celý kraj. Nakonec vláda ustoupila a nemocnicím přispěje zhruba dvou miliardovou sumou. Ponechejme stranou, zda je právě tento způsob řešení dluhů nemocnic tou nejlepší cestou. Podstatnější je fakt, že kraje dostaly v době svého vzniku do vínku celou řadu problémů. Možná by si s nimi dokázaly postupně poradit. Potřebovaly by však k tomu peníze. Ne formou přerozdělování přes státní rozpočet, ale na základě daní vybraných na území kraje.

Z těchto peněz však mají kraje velmi malou část. Konkrétně zhruba tři procenta z celostátního výnosu daní. Většinu mají v rukou jednotlivá ministerstva, která pak rozhodují, komu peníze dají. Tím se popírá smysl samosprávy. Tedy možnost rozhodovat o financích, které byly v konkrétním regionu vybrány. Neochota poslanců schválit novelu zákona o rozpočtovém určení daní názorně dokazuje, kdo je v této sféře pánem a kdo se svých pravomocí nechce vzdát. Kraje tím pádem zůstávají i nadále ve schizofrenní situaci. Na jedné straně jim byl svěřen majetek, o který se mají starat. Na druhé straně jim stát brání v přísunu peněz, které na péči o majetek potřebují a o které by se nemusely doprošovat centra.

Absurdní je především to, že vláda proti většímu podílu krajů na výnosu z daní nic nenamítá a dokonce počítala s tím, že návrh ve sněmovně projde. Nestalo se tak. Někteří koaliční poslanci zákon nepodpořili. Například zdůvodnění sociálního demokrata Michalíka je absurdní. Pro zákon nehlasoval kvůli tomu, že by stát dal Moravskoslezskému kraji méně peněz než původně sliboval. Také v důsledku Michalíkova postoje nedostane Moravskoslezský kraj nic. Nebo přesněji řečeno stále stejně málo. Právě hejtman tohoto kraje Evžen Tošenovský výstižně popsal aktuální situaci. "Máme kraje, které jsou financovány výhradně centrálně," řekl Tošenovský. Ministerstvo financí sice tvrdí, že připraví novou novelu.

Než však bude o jejím osudu ve sněmovně rozhodnuto, do té doby uplyne hodně času. Kraje tak čeká obtížný příští rok a jednání o krajských rozpočtech dostane na základě hlasování poslanců úplně jinou podobu. Asi už teď se krajským samosprávám špatně spí při pomyšlení, jak příští rok zvládnou v daném kraji financovat investice do dopravy, školství nebo zdravotnictví. V konkrétním životě se to může projevit například tím, že některé vozovky zůstanou po zimě plné děr a nebudou opraveny, některé školy nebo zdravotnická zařízení budou ještě zchátralejší. Samozřejmě pokud politici a úředníci v centru nebudou velkorysí a milostivě neuvolní nějaké peníze.

Přitom je na čase, aby se z krajských samospráv konečně stali svéprávní hospodáři. Třeba také kvůli tomu, že od května příštího roku budeme součástí Evropské unie, kde v drtivé většině regionální samospráva bez problémů funguje.

autor: Petr Hartman
Spustit audio