Kostižerky v Antarktidě

Do dřeva, které klesne pod hladinu oceánu, se zanedlouho zavrtají mlži, jako jsou sášně (Teredinidae). Živí se dřevem a dokážou sežrat téměř celý lodní vrak. Podobný, i když méně dramatický osud potká i velrybí kostry, na kterých se živí mnohoštětinatí červi kostižerky (Osedax). Nemají žádnou trávicí soustavu ani ústa – tuk z kostí, kterým se živí, nasávají pomocí vláken připomínajících kořeny rostlin a jeho trávení nechávají na symbiotických bakteriích. Sášně i kostižerky jsou známé téměř z celého světa, otázkou ale bylo, jestli žijí také v ledově studených vodách Jižního oceánu.

Mezinárodní tým vědců proto do hloubky 568 a 650 metrů u Západoantarktického poloostrova spustil plošiny naplněné dřevem a kostmi velryb, které moře vyplavilo ve Švédsku. Po 14 měsících byly plošiny zase vytaženy a vědci začali zkoumat, v jakém stavu je jejich náklad. Dřevo bylo nedotčené, což naznačuje, že dřevokazní mlži kolem Antarktidy nežijí. Je proto možné, že v moři stále spočívají vraky lodí, jako byla například Endurance Ernesta Shackletona, která se potopila v roce 1915.

Velrybí kosti byly naproti tomu kolonizovány dvěma dosud neznámými druhy kostižerek, které dostaly latinská jména Osedax antarcticus a Osedax deceptionensis. Rychlost kolonizace a objev hned dvou druhů zároveň naznačuje, že kostižerky jsou kolem Antarktidy velice hojné a druhově rozmanité.

Zdroj: Proceedings of the Royal Society B