Kosovský parlament schválil novou ústavu
Nejde o žádné překvapení a překvapivé nebyly ani reakce na schválení ústavy. Pro kosovské Albánce je to další krok, který podporuje separaci Kosova od Srbska. A kosovští Srbové podle očekávání schválený klíčový dokument odmítají a hodlají ho ignorovat.
Ti ze severu Kosova, jejichž okresy bezprostředně sousedí s vlastním Srbskem stroze konstatovali, že je kosovská ústava k ničemu nezavazuje a že by její akceptací v podstatě uznali existenci Kosova jako samostatného státu. Jen představitelka Srbů z centrálních a jižních oblastí , kde Srbové obývají enklávy, zcela uvnitř albánských území Rada Trajkovičová musela přiznat, že nová ústava bude mít ve zmíněných oblastech vliv i na její krajany. Srbské občiny jsou zcela v obležení těch albánských, které ústavu respektovat budou.
Důkazem toho, že Kosovo bude demokratickou zemí, která respektuje práva menšin, má být i skutečnost, že kromě albánského jazyka bude podle ústavy oficiálním jazykem i srbština. Ale srbský jazyk už zná jen starší generace Albánců. Ta jej prakticky nepoužívá a nová generace se ho neučí. Albánci tvoří v Kosovu 90 ti procentní většinu a je málo pravděpodobné, že by se znovu učit srbsky snažili. Faktem je, že albánsky mluví jen malá část Srbů a ani je vzhledem k vývoji situace něco těžko přinutí k absolvování lekcí z albánštiny.
Hlasování se v prištinském parlamentu účastnili diplomaté ze zemí, které nezávislost Kosova uznaly a také nizozemský diplomat Pieter Feith, zvláštní vyslanec Evropské unie v Kosovu. Ten se v budoucnu pravděpodobně stane šéfem mise Evropské, nazvané EULEX, která má zajistit vládu zákona a spravedlnosti v Kosovu. Bude to 1800 policistů, celníků a právníků, kteří by se měli pokusit postupně v novém státě zavést všeobecně respektované zásady, platící v EU. Zda to není nad jejich síly a je to v Kosovu vůbec reálné asi v tuto chvíli někdo těžko bude ochoten říci. Mise by měla začít 15. června, tedy v den kdy kosovská ústava vstoupí v platnost. Postupně by měla nahradit dosavadní správu OSN, která vznikla v roce 1999 na základě rezoluce Rady bezpečnosti, která hovoří o tom, že je Kosovo integrální součástí Srbska a její platnost zatím nikdo nezrušil.
Co se bude dít v nejbližších týdnech? Bývalý německý kancléř Gerhard Schoeder vyzval státy Evropské unie, aby do 28. dubna podepsaly Dohodu o asociaci se Srbskem a učinilo konkrétní krok, aby zemi zrušily vízovou povinnost. Jenže dohodu odmítl schválit současný srbský parlament. V zemi proběhnou 11. května mimořádné parlamentní volby. Schroeder je přesvědčen, že by se Asociační dohodou se Srbskem podpořily tamní proevropské síly. I když i jejich hlavní představitel, v únoru znovu zvolený srbský prezident Boris Tadič se vstupem Srbska do Evropské unie bez Kosova jako integrální součástí jeho země nesouhlasí. Schroeder dodal, že rozhodnutí některých členských zemí Evropské unie uznat samostatné Kosovo bylo riskantní a unáhlené.
Další zvýšení napětí mohou způsobit zmíněné parlamentní a volby a volby do místních samospráv, plánované na 11. května. Srbský ministr pro Kosovo Slobodan Samardžič oznámil, že hlasování bude probíhat i v srbských enklávách v Kosovu. Tedy na území v uvozovkách "samostatného" státu, jehož existenci ale Bělehrad nikdy neuzná.
Se zajímavým hodnocením příčin kosovské nezávislosti přišel na konferenci v Aténách albánský ministr zahraničí Ljulzjin Baša. Podle něj je nezávislost Kosova nezvratitelnou skutečností, nicméně vzkázal svému kolegovi ze Srbska Vuku Jeremičovi. Cituji: Dělali jste na všech možných mezinárodních fórech vše proto, aby jste takovému kroku zabránili. Nepodařilo se. Na vině ale není vaše současná vláda. Naději na udržení Kosova v Srbsku zničil dřívější ultranacionalismus.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.