Korupce

Důstojník se prý ušklíbl a demokratovi Peroutkovi mesianisticky pravil: "Zvyknete si, naši svobodu přijmete a pak, úplatky tu vaši demokracii zahubí, holoubci siví, svobodní!"

Kdo měl pravdu? Peroutka skončil v exilu, sovětští vojáci nás opustili až začátkem 90. let a korupce je 17 let po listopadu tématem číslo jedna.

Skutečně, atmosféra, ve které se nyní nacházíme, informace, které denně zpracováváme, závěry, které si soudný člověk může udělat, jsou alarmující. Indicie ukazují, že jsou klíčové bezpečnostní orgány korupčně propojeny s organizovaným zločinem, ten je schopen ovlivňovat i soudnictví a je-li tomu skutečně tak, lze domyslet, kde až tato chobotnice loví. Každý, kdo četl životopis francouzského ministra vnitra Josefa Fouché z pera Stefana Zweiga, ví, že korupce není jen nečistý plat za ještě nečistší práci, nýbrž, že jeho průvodním jevem je začarovaný kruh.

Body na této kružnici se jmenují Špatné svědomí, Strach z prozrazení, Vydíratelnost, Závislost. Začne-li se holoubek sivý v tomto prostoru pohybovat nezbývá mu nic jiného než ve hře pokračovat a rozšiřovat metastázu korupčního pavouka do dalších rizikových oblastí a tutlat.

Kdyby se objevil nějaký nezávislý a fantazií spisovatele detektivek vybavený pozorovatel, který by shrnul veškeré poznatky o českých korupčních dálnicích z posledních dob a zakomponoval do toho nejflagrantnější jména, musel by pravděpodobně dospět k závěru, že této republice nevládně Paroubkova vláda, o její vnitřní bezpečnost nedbá policie a tajné služby, NBÚ nebo BIS, nýbrž že premiérem je vlastně Radovan Krejčíř a zbytek vede soudce Berka, podnikatel Pitr a Berdychův gang.

Je to sice vidění absurdní, ale vezmeme-li v úvahu horečné snahy, neschopnost a dětinskost namočených zalepit, ututlat díry, vzniklé činností těchto už pomalu mythických osobností, nebo jich samých, nelze se ubránit až Dänikenovské spekulaci. Jen popusťme komoně fantazie a povrchně zalovme v paměti..Démon Krejčíř neuprchl ze své vily jako Fantomas nýbrž odejel svým vozem.

Na jedné straně prokázal dokonalou a podmazanou konspiraci, ale na druhé straně musel někdo někomu faxovat jak má vypadat vyděračská směnka na Stanislava Grosse. Na podnikatele Pitra je vydán mezinárodní zatykač, přitom stačilo zavolat, aby se vrátil z dovolené. Lobysta Jacek Spira, figurující v kauze Unipetrol je mezinárodní podvodník a plete si naftu s propanbutanem. Lobystu Bujakowského, který zprostředkoval jednání mezi ministerstvem zdravotnictví a farmaceutickou firmou Pharmos, za což měla firma poukázat 30 milionů na neexistující firmu, vlastně nikdo nezná a objevil se jako Deus ex machina.

Miloš Zeman, autor dvou knižních bestsellerů, které premiér Paroubek považuje za politickou beletrii a jeho předchůdce Gross za politickou pornografii, se kdysi pokoušel o dnes již právem zapomenutou akci, nazvanou Čisté ruce, která měla nachytat na švestkách právě ony bossy typu Krejčíř atd. Tento projekt skončil jako drak, kterého si kluci na podzim slepí ze slabých špejlí. Zajímavější než Zemanova kniha jsou však reakce na ní.

Stanislav Gross např. v rozhovoru pro LN uvádí morální úplatek, který mu nabízel právě Zeman: Zvol mně prezidentem, já odstraním psychopata Špidlu a udělám tě premiérem. Odhlédněme od této představy, které by měla soudného občana přivést do zaslouženého kómatu. Stanislav Gross tvrdí, že to může doložit, jeho oponent by ovšem mohl namítnout, že tento důkaz zfalšuje stejně jako Radovan Krejčíř falšuje směnku proti Grossovi.

Magický kruh se uzavírá nejen ve snaze odhalit pravdu, nýbrž i v marnosti této touhy neboť dalším bodem na kružnici úplatku je omerta. Lze domyslet dopady otevřených výpovědí všech, které by z koruptivního jednání bylo možno podezírat? Pak by našinci asi nezbylo než oprášit cestovní pas a vybrat vhodnou zemi k dlouhodobému pobytu a nebo si uvařit kakao z Krausovy dodávky a přidat notnou dávku otrušíku.

Jak z této pasti uniknout? Výše zmiňovaný Josef Fouché, pokaždé když byl ze své funkce ministra vnitra odstraněn a bylo to několikrát, vzal si sebou jen malý černý sešitek, byl to seznam konfidentů a uplacených. Jeho nástupci, kterému se rozpadla informační síť a neměl korupční páky na mocné, nezbylo, než milého jezuitu zavolat zpět. Nutně bychom potřebovali onen černý sešitek či spíše bichli. Ferdinand Peroutka byl poučen sovětským důstojníkem.

My můžeme vzpomenout jedné staré normalizační anekdoty: "V. I. Lenin u příležitosti 60. výročí VŘSR procitne z mrtvých a udělá okružní cestu po Sovětském svazu. Pak zmizí. Na kremelské zdi následující den září jím samotným napsaná slova: Odjíždím do Curychu. Začínám znova,. Proletáři všech zemí - promiňte!"