Korsika je záhadná

Kdo vlastně vyhrál a kdo byl v referendu poražen? Byl to nesporně neúspěch korsických nacionalistů a francouzské vlády. Ale karty byly v této hře rozdány tak zvláštním způsobem, že není snadné se v tom vyznat. Podívejme se nejprve, kdo vyzýval voliče, aby hlasovali pro. Korsičtí nacionalisté s pocitem, "je to lepší než nic". Vždy jsme byli proto, říkali, aby ostrov spravoval jeden orgán. Navržený poměrný hlasovací systém nám zajistí větší počet hlasů. Nemůžeme tedy být proti. Francouzská vláda byla pevně rozhodnuta poskytnout nacionalistům určitý podíl na moci, aby byli nuceni nést odpovědnost.

Chtěla změnit jejich výlučně negativistický postoj k veřejné správě a zákonnosti. Konečně socialisté souhlasili s vládní předlohou už proto, že vycházela z takzvaných matignonských návrhů, jejichž duchovním otcem byl kdysi Likonel Jospin. Jinak ovšem tyto politické síly, stojící za projektem, nic nespojuje. Naopak všechno odděluje.

A kdo doporučoval hlasovat proti návrhu? Levicoví radikálové, kteří mají poměrně dobré pozice v dosavadní administrativě a bojí se, že by o ně přišli. Komunisté, kteří jsou zásadně v opozici a bonapartisté. Ano, tato strana na ostrově, kde se narodil velký císař, stále existuje. A aby byla situace ještě zmatenější, proti byl i Svaz pro francouzskou demokracii, který je v Paříži členem vládní koalice. Ano, na Korsice není nic jednoduché. Jak se v tom má vyznat prostý volič?

Máme-li to vše převést na srozumitelnou rovinu, střetli se stoupenci dosavadního stavu s těmi, kdo ho chtěli změnit. Co to je ten dosavadní stav? Korsika má 260 tisíc obyvatel. Počet zvolených zastupitelů a úředníků je v přepočtu na hlavu obyvatele dvojnásobný než v metropolitní Francii. Skoro by se chtělo říci, co Korsičan, to poslanec nebo úředník. Každý vykonavatel moci se tu opírá o klan svých stoupenců a zajišťuje si jejich věrnost složitým systémem protislužeb při přidělování státních zakázek a nejrůznějších výhod.

Tento systém skryté korupce je na Korsice doveden k absolutní dokonalosti. Říká se mu klanismus. Celé rodiny a rody patří už desítky let k jednomu či druhému táboru. Programy a ideologie v tom nehrají nejmenší roli. Jakákoli změna je v samé podstatě nebezpečná a uvolnění svazků s Francií, která to vše platí, riskantní. Proto se nakonec voliči nepřiklonili k návrhu, i když se zdál dosti lákavý.

Poražení nacionalisté se budou mstít. Jejich hněv se obrátí proti dočasnému spojenci, francouzské vládě, která, jak se domnívají, s nimi sehrála lstivou partii. Zatčení atentátníka Yvana Colony a přísné rozsudky nad jeho druhy jim poslouží jako argument. Obrátí se i proti těm, kdo se v referendu rozhodli hlasovat záporně. Budou klást bomby a střílet. A protože jsou jejich ozbrojené složky propojeny s podsvětím, má se Korsika na co těšit.

Neúspěch v referendu těžce postihl francouzskou vládu a její politickou většinu. V táboře poražených se octl prezident Chirac a premiér Raffarin. Nejvíce postižen je ovšem ambiciózní ministr vnitra Nicolas Sarkozy. Ten se má v příštích týdnech radit se všemi významnými osobnostmi na Korsice. Pokusí se svůj nezdar napravit. Sarkozy chce v roce 2007 kandidovat na prezidenta. Kdyby neuspěl, poskytl by argumenty svým protivníkům, a to rozhodně nemá v úmyslu.