Kořeny korupce v České republice

Nejnověji přichází tato společnost s důkladnou studií, která rozebírá kořeny korupce v České republice. Z více než dvouset stran se čtenář studie konečně dozvídá, jakým způsobem mohlo dojít k tomu, že se Česká republika pohybuje v celosvětových žebříčcích zkorumpovanosti na nepěkném 47.-50. místě. To, co hlas lidu celkem stručně zkomprimoval do okřídleného rčení, že "politika je svinstvo", je ve studii TI, nazvané "Transparentní procesy v politickém rozhodování", rozčleněno do pěti tématických oblastí.

Jednotlivé části studie se zabývají problematikou vnitrostranického života, financování politických stran, veřejné správy, legislativního procesu a vyšetřování trestné činnosti politiků.

Těchto pět oblastí vytváří jednak uzavřený kruh, ale zároveň i vnitřně komplikovaně propojenou strukturu. Podle vedoucího projektu Michala Štičky jde o to, že vnitřní život politických stran systém jejich financování významně ovlivňuje fungování veřejné správy a tvorbu zákonů, přičemž problémy tímto vzájemným působením vyvolané jsou ještě prohlubovány nízkou efektivitou vyšetřování trestné činnosti politiků.

Pro nedostatek času se o jednotlivých částech studie zmíním jen zkratkovitě: V první části studie, nazvané "Nedostatky vnitrostranické demokracie aneb jak se dělá politika uvnitř českých stran" se autor David Ondráčka zabývá podivuhodně nepružným a zakonzervovaným stylem vnitrostranického života. Jde v principu o to, že prakticky veškerá moc uvnitř jednotlivých stran je koncentrována do rukou velice omezeného počtu jejích členů. To způsobuje, že například systém (a hlavně praxe) vyhledávání a dosazování kandidátů stran do vlivových pozic, popřípadě na kandidátní listiny je předmětem vnitrostranické manipulace, česky řečeno: jde o obchodování s mocí a s vlivem. David Ondráčka se kromě teoretického nastínění funkcí politických stran v moderním státě zaměřuje kritickým okem na praxi současných parlamentních stran, přičemž připomíná i téměř "polovojenský" charakter fungování některých politických subjektů, řídících se principem jediného "vůdce". Za jeden z průvodních znaků fungování politických stran je v této části studie označen i veřejnosti známý "klientelismus", tedy systém získávání výhod a protislužeb pomocí známostí (upozorňuji, že nejde o definici, nýbrž o zjednodušené schéma onoho fenoménu". Ondráčka upozorňuje, že při hledání receptu na budoucí, jistěže pro veřejnost, která nyní tzv. "politiku" většinově odsuzuje, přijatelnější model fungování politických stran je nutné se rozhodnout (cituji) : Zjednodušeně jde o to, zda budujeme demokracii "italského" typu, s úzkými klientelistickými vazbami, stranami kartelového typu, úzce spojenými se státem, nebo zda se vydáme směrem k větší otevřenosti, konkurenci a osobní odpovědnosti, řekněme k demokracii "skandinávského" typu.

Ve druhé části studie se Adriana Krnáčová věnuje problematice financování politických stran. Probírá v ní poutavou (i když zapeklitou) polistopadovou historii, co se financí stran týče, včetně připomenutí řady už pozapomenutých skandálů, které jednotlivé strany musely v nedávné minulosti vysvětlovat. Dlužno dodat, že vzhledem k tomu, jak rychle se v současnosti jeden skandál přebíjí skandálem jiným, upadla řada těchto specifických a pro další vývoj politického života a tím i směrování země důležitých kauz v účelové zapomnění. Důležité pro současnost je Krnáčové konstatování, že (cituji) "velké politické strany jsou oproti menším neparlamentním subjektům v politické soutěži výrazně zvýhodněny, což vede k dalšímu uzavírání parlamentních stran do svých vlastních záležitostí a odtržení od společenské reality". Za alarmující považuje Krnáčová také to, že s téměř třičtvrtě miliardou korun, kterou stát ročně vyplácí politickým stranám, disponuje malý počet lidí a tím dochází ke koncentraci moci pro velice úzkou skupinu lidí.

Michal Štička se další části zabývá dopadem jednání politických stran na veřejnou správu, přičemž kritizuje především zaběhlou praxi důkladných čistek ve státní správě po každé výměně politické garnitury. Podle Štičky chybí závazná pravidla na to, kam až může sahat vliv politiků v personálních otázkách veřejné správy a kde je výsostné území úředníků. Bez těchto pravidel, praví autor, nezačnou úřady nikdy řádně fungovat.

V části věnované vlivu politiků na legislativní proces poukazuje Petr Kolář na skutečnost, že parlament, spíše než politická rozhodnutí, přijímá takové normy a v tak velikém počtu, že vzniká prostor pro tvorbu zákonů, jež mohou být motivovány zištnými pohnutkami.

V závěrečné části Petr Prchal analyzuje fenomén, který je možné průběžně sledovat ve všech médiích. Jde o známý jev, že političtí představitelé jsou často při vyšetřování jejich trestné činnosti zvýhodněni prakticky bezbřehou imunitou. Navíc tu existuje i možnost, že někteří političtí představitelé mohou přímo (i když nezákonně) ovlivňovat průběh trestního šetření.

Studie společnosti Transparency International o kořenech korupce v České republice je poutavým, i když poměrně smutným čtením o rozsahu a provázanosti problémů, které se česká politická scéna polistopadového období zatím ani nepokusila řešit. Odpověď na otázku, proč se tak nestalo, je možné nalézt právě uvnitř této studie.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .