Kopance, trička a tolerance

Ačkoliv agresor ve dveřích Svobodova zůstal anonymní, zdálo se, že jeho ruku mohla vést právě předsedova snaha o zásadní transformaci KSČM. Podle toho, co víme o úterních kopancích do ležícího místopředsedy Jiřího Dolejše je naopak příčinou příslušnost oběti k vedení komunistické strany. I když - a to je pikantně paradoxní - také Dolejš jeví tu a tam snahu KSČM zbavit nánosu minulosti. Kdyby byl člověk hodně cynický, řekl by třeba, že si pouliční útočníci měli vybrat z centrály KSČM někoho jiného.

Ale černý humor stranou - ani nejzavilejší antikomunisté nepřejí podobný zážitek žádnému předáku strany, o níž si nicméně myslí, že by měla z domácí politické mapy zmizet. A podle dosavadních Dolejšových svědectví také zřejmě nešlo vůbec o napadení promyšlené, ale zcela náhodné. Nejspíš se jej dopustili nějací lidé pod vlivem alkoholu, kteří prostě jen na ulici spatřili známou tvář, u níž na televizní obrazovce naskakuje logo KSČM. Zkrat v jejich myslích pak už byl dílem okamžiku. Distancovat se o útoku bezpochyby nedělá nikomu potíže, jde o věc zcela zavrženíhodnou a všichni doufáme, že se Jiří Dolejš rychle uzdraví. Bylo by samozřejmě dobře, kdyby se policii povedlo násilníky vypátrat a přivést k soudu. Nevkusné je ovšem křesat z případu politický kapitál, jak to zkusil další místopředseda strany Pavel Kováčik. Ten se hned ve středu rozohnil proti spíš happeningové akci s názvem Trikem proti komunismu, tedy rozšiřování triček s protikomunistickými hesly.

Pokud prý bude podle Kováčika (cituji): "společnost tolerovat například výrobu a distribuci triček s nápisem zabij komunistu, posílíš mír, možná dnes bude přepaden Dolejš nebo třeba Kováčik, zítra již to může být třeba Hašek, pozítří to může být obecně jakýkoli politik". Na vysvětlení citátu - zmíněný Hašek je šéfem poslaneckého klubu ČSSD.

Jenomže napadnout kteréhokoli politika může přece vždy nějaký nešťastník nebo pomatenec. A připomeňme samozřejmě, že před téměř deseti lety pořezali také nikdy nedopadení útočníci ve tváři sociálního demokrata Dostála a to patrně záměrně a dost možná kvůli jeho hádkám ve sněmovně s rasisticky protiromskými Sládkovci. Ke Kováčikovým slovům dodejme: iniciátoři tričkové akce tvrdí, že nic s textem o zabíjení komunistů nedistribuovali, pouze prý takový návrh - jako desítky či stovky jiných - zveřejnili demokraticky na internetu. Kováčikem užité sousloví "společnost toleruje" zní jako ze starých časů a zaváním voláním po cenzuře. Netvrdíme, že i seberecesistější slogan nemůže někoho málo vyrovnaného povzbudit k brutálnímu útoku. Ale žijeme v éře sloganů, od vtipných až po vysloveně hloupé a těžko je budeme a priori zakazovat. Zvlášť po jediném, třebaže veřejně odsouzeném incidentu.

A pan místopředseda by měl vědět, že toleranci projevuje česká společnost především vůči komunistům, kteří se ani po více než šestnácti letech nedovedli rázně rozejít s minulou KSČ. Že jen díky toleranci společnosti může být v parlamentu strana užívající symboly a slovo, za nimiž jsou v obrovském rozsahu vraždy, krádeže a milióny pokřivených životů několika generací. Dovolávat se nějaké speciální preventivní ochrany dnešních komunistů je požadavkem stejně nepřijatelným, jako ty zbabělé kopance v Dolejšově tváři.