Kongres ODS

Těch důvodů k nervozitě je mimochodem víc. Až praxe ukáže, zda ODS bez Václava Klause v čele získá nové sympatizanty, anebo zda některé z těch stávajících ztratí. Podobně až budoucnost napoví, zda Václav Klaus uvnitř strany představoval brzdu, anebo zda s jeho odchodem ODS ztratí motor. Tři racionální důvody pro změnu předsedy nicméně existují. Za prvé ODS již působila dojmem strany jednoho muže, což není dobrá image. Za druhé Václav Klaus přestal vyhrávat volby a sám signalizoval, že z toho vyvodí politickou odpovědnost. Konečně za třetí - s Václavem Klausem v čele docílila ODS nulového koaličního potenciálu. Ani slušný volební výsledek nezaručuje v našem volebním systému o více stranách účast na moci, pokud chybějí partneři. A Václav Klaus má pouze soupeře.

Otázkou je, zda z kandidátů na uprázdněné křeslo některý splňuje to, co se od předsedy očekává, tedy schopnost stranu sjednotit, svým vystupováním si naklonit širokou veřejnost a vyvést stranu z izolace, do které se dostala na politické scéně. Václav Klaus si takového nástupce nevychoval, a tak se zdá být rozumné, že část delegátů ODS zvažuje zvolení předsedy pouze přechodného, na dva roky, s tím, že hledání šéfa nekončí, nýbrž ve skutečnosti začíná. Síla ODS není ani tak v centru, jako v krajích a pokud se tentokrát ještě o předsednictví neucházají Evžen Tošenovský či Pavel Bém, je zřejmě jenom otázkou času, kdy se tak stane. Nejspíše na takovém kongresu, který nebude svolán na pátek třináctého.