Konference Česko-německého diskusního fóra v Berlíně

Právě tento dokument potom vyzdvihl ve své řeči Steinmeierův český kolega Cyril Svoboda, podle kterého se jedná o mimořádný výkon české a německé diplomacie. Svoboda dále zdůraznil význam vytváření jednotného evropského prostoru, jehož je Česká republika součástí.

Jak ve svých referátech zdůraznili Michaela Marková a Jiří Pešek z Česko-německé komise historiků, odvrátila se také práce tohoto grémia - v souznění s aktuálními tendencemi v Evropské unii - od témat čistě konfliktních ke všeobecnějším tématům, jakými jsou například kultura politiky, role umění, hospodářské souvislosti, problematika církví nebo otázka historických mýtů v česko-německých vtazích. Jak prohlásil Jiří Pešek: "Je potřeba pochopit problémy těch, co jsou za plotem."

Toto pochopení, případně budování předsudků, začíná mnohdy už v útlém věku. A právě ve školách je stále potřeba mnohé dohánět. Jak totiž upozornili předsedové Česko-německé komise pro vydávání školních učebnic Manfred Alexander a Zdeněk Beneš, je německým dějinám v českých učebnicích nadále věnováno více místa, než je tomu naopak. Ke zdůraznění pocitu pospolitosti mezi oběma národy by tedy bylo zapotřebí větší informovanosti a to nejen ve školách, ale také prostřednictvím médií.

Posláním Česko-německého diskusního fóra je udržovat česko-německý dialog, zatížený mnohými tématy z minulosti. Podařilo se už tuto minulost jednou provždy překonat? Právě sobotní část konference jako by to sama popírala. Jediným okamžikem, kdy se alespoň částečně rozvinula diskuse mezi přednášejícími a publikem, byl totiž referát Manfreda Kittela o připravované publikaci, která se zabývá srovnáváním právních norem, na jejichž základě došlo v Evropě po druhé světové válce k násilnému přesídlení milionů lidí. Ostré kritické reakce vyvolala především Kittelova otázka, proč západní demokracie nevyhnaly německé obyvatelstvo a jeho evidentní snaha zodpovědět ji odkazem na rozdílnou, tedy rozuměj vyšší, úroveň demokracie v západní Evropě. Motto letošní konference znělo: "Češi a Němci v roce 2005: Co znamená 60 let míru a integrace v Evropě pro vzájemné vztahy?" Přizváni byli proto i pamětníci, kteří bojovali proti nacismu stejně jako ti, kteří bojovali proti komunismu. Snahu najít společné motivy jejich jednání, které by se vědomě zakládaly na evropských hodnotách, však relativizoval už jeden z moderátorů diskuse Felix Kolmer z Mezinárodní komise pro otázky Osvětimi. Vězňům v koncentračních táborech šlo podle něj o holé přežití a ne o vznešené evropské myšlenky. Jedinou vznešenější myšlenkou byla tehdy pro Kolmera představa o světě, ve kterém bude panovat spravedlnost. Zároveň však tento muž podle svých slov snil o kilogramu brambor.

Zcela odlišný charakter měla nedělní, i široké veřejnosti přístupná, část konference, která byla programově zaměřena do budoucnosti. Téměř dvě desítky nadací a organizací, které se angažují na poli česko-německého porozumění, během ní představily některé své aktuální projekty. Za všechny jmenujme alespoň Nadaci Roberta Bosche, Nadaci Brücke/Most Stiftung, Antikomplex, nebo Česko-německé fórum mládeže. Ať už jde o spolupráci mezi českými a německými školami, pořádání přednášek pro české a německé gymnazisty, působení německých lektorů na českých středních školách, výměnné pobyty pro české a německé novináře, partnerství mezi městy z obou zemí nebo o dokumentaci zčásti zmizelé krajiny sudetských Němců - právě tyto a podobné projekty poskytují důvod k optimismu. O budoucnost česko-německých vztahů, alespoň na této občanské, nevládní úrovni, si obavy dělat nemusíme.