Konec vojny
Rozšíření NATO o sedm dalších členů je nepochybně historická událost. Hlavně pro vstupující země, které včerejší přijetí svých premiérů v Bílém domě zřejmě vnímají jako konec nejistoty v bezpečnostním vakuu. Historickou událostí je ale i to, že se dnes u nás naposledy rukuje na vojnu. Poslední brance, kteří povinně vykonají základní vojenskou službu, čeká devět měsíců výcviku a na vánoce by měli být doma. Od příštího roku budeme mít pouze vojáky profesionály.
Jak rozšiřování Aliance, tak rušení základní vojenské služby má stejný důvod: změnil se nepřítel a povaha nebezpečí. Už proti sobě nestojí znepřátelené vojenské bloky, ale specializovaná teroristická a protiteroristická komanda. Okupace cizí mocností či rozpínavým sousedem je v dnešní Evropě nepředstavitelná. Náš kontinent je protkán sítěmi stejných supermarketů, sítěmi energetickými, komunikačními, finančními, sítěmi společných úmluv a norem, díváme se na stejné seriály a jsme manipulováni stejnými reklamami. Tím pádem si nemáme co závidět a není, co bychom museli před svými sousedy bránit s puškou v ruce.
Za takové situace ztratila povinná vojenská služba smysl. Otázkou ale je, na jak dlouho. Místo hrozeb, které se rozplynuly, se vynořují jiné. Například je prý pouze otázkou času, kdy se na této planetě bude válčit o pitnou vodu. Uhodnout, kdo s kým, jak a o co bude bojovat, je úkol pro jasnovidce. Překotný vývoj technologií už pomalu nelze sledovat, tudíž nevíme, zda nás nakonec všechen ten pokrok zachrání, anebo ohrozí. V den, kdy u nás povinně rukují poslední branci, se hodí vyslovit hypotézu, že největší šanci přežít budou mít jednou profesionální vojáci. Být civilistou bude zřejmě stále riskantnější.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
