Konec teorie "smíchaných" motýlů
Genetické studie zcela rozmetaly jednu výstřední, nicméně zábavnou teorii o příčinách existence motýlů a jim zcela nepodobných housenek.
Přeměna housenky v motýla nebo jiný křídlatý hmyz dětem připadá jako kouzlo. Většina dospělých biologů v ní vidí výsledek evolučního procesu, ve kterém byla z nějakých důvodů výhodná co největší odlišnost juvenilních a dospělých jedinců. Proti tomuto názorovému proudu se postavil britský biolog Donald Williamson z Liverpoolské univerzity, který se domníval, že celá proměna je výsledkem "smíchání" dvou druhů živočichů, ke kterému došlo před stovkami milionů let. Aktéry neobvyklého evolučního divadla podle něj měl být hmyz, jehož vývoj se obešel bez larev (například švábi nebo kobylky), a bezobratlí "housenkovití" živočichové z kmene drápkovců (Onychophora).
Williamson vycházel především z fyzické podobnosti motýlích housenek a drápkovců, nicméně byl přesvědčen, že genetické studie teorii podpoří. K jeho zklamání se tak nestalo - genom housenek motýlů, ovocných mušek ani komárů neobsahuje žádné geny, které by nebyly zcela typické pro hmyz a mohly by tedy pocházet od drápkovců. Teorie "smíchaných" motýlů, která lidi s bohatou fantazií jistě inspirovala, tak podle článku na stránkách časopisu New Scientist nejspíš padla.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
