Konec Studné války v Kazachstánu

V Semipalatinsku vyzkoušel Sovětský svaz ještě za vlády Josefa Visarionoviče Stalina v srpnu 1949 svou první atomovou bombu a o rok později následovala první termonukleární reakce. Prostor kazašských pouští a stepí o rozloze 85ti tisíc čtverečních kilometrů – tak veliká byla tato jaderná střelnice – sloužil pak vládcům v Kremlu výhradně k vojenským účelům. Do roku 1989 zde Sovětský svaz provedl oficiálně (ve skutečnosti bylo výbuchu ještě více) celkem 472 jaderných zkoušek, z toho 343 v podzemních šachtách. Všechny tyto silně kontaminované šachty byly nyní definitivně uzavřeny kontrolovanou explozí.

Při postupném uzavírání jaderné střelnice v Semipalatinsku, které probíhalo čtyři roky, pomáhali kazašským úřadům odborníci ze Spojených států. K uzavření 186 podzemních tunelů a šachet použili prý asi 100 tun dynamitu.

Kazachstán se tak dnes zařadil mezi státy, které nemají na svém území zařízení určené k vývoji jaderných zbraní.

Lidé, kteří žili v okolí této největší sovětské jaderné střelnice, neměli samozřejmě donedávna ani ponětí o tom, co se tam děje. Všechny sovětské vojenské zkoušky byly přísně tajné a území semipalatinské střelncie ani nebylo označeno na žádné civilní mapě. Spad radioaktivních látek se ale táhl ještě desítky kilometrů za střelnicí a místní lidé tím nepochybně trpěli. Dodnes se mezi nimi hovoří o deformovaných dětech, narozených například bez rukou, nebo o dospělých, kteří už zemřeli na rakovinu a o psech, kteří na sobě z ničeho nic neměli žádné chlupy. To byly neznámé oběti Studené války, o nichž se svět nic nedoví