Konec multikulturního snu v Německu?

Obě koaliční strany tak deklarují zájem o účinné řešení situace menšin v Německu. Dosavadní liberální přístup k problému, kombinovaný s lhostejností způsobil, že tu začaly vznikat paralelní společnosti, do sebe uzavřené. Nejméně na vládní úrovni to znamená odchod o romantické představy multikulturní společnosti. Vláda tak zahajuje debatu o účinné integraci.

Podle bavorského ministerského předsedy Edmunda Stoibera tak "zahraniční spoluobčané, kteří jsou příjemci podpory v nezaměstnanosti a odmítají se účastnit integračních kursů, by měli počítat se zkrácením dávek o 30%. Nově příchozí, pokud by odmítali účast v kursech, musejí počítat s tím, že nedostanou povolení k pobytu." Edmund Stoiber ví, o čem mluví. V Německu dnes žije bezmála sedm miliónů občanů s neněmeckým původem. Většina z nich se do společnosti integrovala. Zbývá jich ale stále značná část, vyznačující se nicotnou, nebo dokonce žádnou znalostí německého jazyka, zanedbatelným vzděláním, zato však vysokou nezaměstnaností a neochotou přijmout základní pravidla vzájemného soužití. Berlínský sociálně demokratický senátor pro vnitřní záležitosti Körting popisuje situaci běžnou v některých berlínských čtvrtích: "Mnoho patriarchů tureckého, libanonského nebo palestinského původu sedí bez práce doma. Čtyřicet procent otců a synů nemá vzdělání a jsou bez práce, u matek a dcer ten poměr není o nic lepší. Jejich seberealizace vrcholí tím, že své děti až do věku 16 let tlučou a poté pro ně organizují svatby, které německy označujeme jako vynucené. .turecká žena, která vyrostla v Německu, je podle těchto měřítek příliš nestoudná, aby takovým způsobem byla provdána. A proto se nevěsty pro vynucená spojení dovážejí ze země původu."

Armin Laschet, severorýnský ministr pro integraci - jeho země je zatím v otázce integrace nejúspěšnější - je přesvědčen, že vše začíná u znalosti jazyka. "Pokud v předstihu" uvedl již loni pro Die Welt, "odstraníme jazykové deficity, může se nám integrace zdařit. Jazyková způsobilost umožňuje vzdělávání. To zas zvyšuje šanci získat zaměstnání. A řádné zaměstnání představuje už dobrý kus integrace." A dodává: "... také bych byl raději ministrem v sedmdesátých letech a rozdával dobrodiní země. V našich spořivých dobách musíme být tvořivější."

Laschet tak naráží na dobu německé společnosti hojnosti, která si mohla dovolit být všeobecně velkorysá a v rámci které právě koncept multikulturního soužití, postavený na bezbřehé toleranci a velkorysosti vznikl. Zdá se však, že ani v tamtěch dobách to nepředstavovalo nejlepší řešení. Tak soudí bývalá zmocněnkyně berlínského Senátu pro otázky cizinců Barbara John. Říká: "Přistěhovalectví do země společnosti hojnosti je problém sám o sobě. Příliš málo vyžaduje, jen reaguje a nabízí příliš málo podnětů. /./ Integrace bez práce nefunguje." Barbara John má na mysli základní rozdíl mezi evropskou a americkou integrační politikou. Zatímco Evropa si chrání před přistěhovalci své trhy práce, ale ochotně jim nabídne dobrodiní sociálního státu, Amerika přistěhovalce - a to dokonce i ilegální - má k tomu, aby si našli práci. Výhody sociální sítě však nenabízí. Nejen Barbara John, ale i Demetrios Papademetriou, vedoucí Washingtonského institutu pro přistěhovalectví v tom vidí hlavní důvod, proč v Americe na rozdíl od Evropy nevznikají paralelní společnosti. A pokud přece, pak jen v důsledku toho, že i americká byrokracie začala vršit překážky na trzích práce. Tak může zpočátku nadějný proces integrace ústit v čertovo kolečko.

Nejinak soudí i berlínský senátor Körting. Cestu nevidí v omezování přistěhovalectví. Považuje je za bezvýchodné řešení. Klíč tu nabízí zesílený tlak na vzdělání a vzdělanost. A to i dokonce v hodinách náboženství: "Musíme v Německu začít organizovat," říká, "vzdělávání imámů. Mnoho z nich sem přichází ze svých domovských zemí a neumí slovo německy. Nelze jim tak ani prostředkovat pravdivý obraz Německa, ale ani oni nemají možnost jej získat."

Ale jak už to obyčejně chodí. Angela Merkelová na pátek do Úřadu kancléřky pozvala všechny významné zástupce etnických menšin. Ayyub Axel Köhler, předseda Ústřední rady muslimů v Německu pozvánku odmítl. "Půjde o frašku," říká a klade si otázku, zda lze zahájit dialog se sedmdesáti účastníky. Pomíjí zcela, že setkání má zřídit především pracovní komise. Dialog se odehraje až v nich. A tak pravým důvodem jeho odmítnutí bude patrně pozvání konkurenční kolínské Turecko-muslimské unie. Prý si kolínská Unie usurpuje postavení výhradního zástupce muslimů. Pozvání do Berlína tak, podle Köhlera, její postavení jen posílí.

V jednom tedy už menšiny mají integraci za sebou. Jejich reprezentanti se, jak vidno, v chování od mnohých evropských politiků nijak neliší.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání