Konec krize, začátek práce

Na druhé straně to ještě není důvod k oslavě. Dostatečným varováním je rozhodnutí rady České národní banky snížit základní úrokovou sazbu pod jedno procento. Sazby se snižují z toho důvodu, aby se podpořila ekonomická aktivita. Kdyby byla dostatečná, neměla by k tomu centrální banka dostatečný důvod.

Zavřít oči před takovým rozporem by bylo nerozumné. Místo slavení je tedy lepší vysvětlit, v čem se skrývá čertovo kopýtko současného vývoje.
Českou republiku táhne z krize silný export v tradičně silné disciplíně, tedy automobilovém průmyslu. Přispělo k tomu, že se poprvé na plný plyn rozběhla nová továrna Hyundai v Nošovicích, a také fakt, že skupina Volkswagen, kam patří mladoboleslavská škodovka, obhájila během krize své trhy.

Česko tedy vykročilo z krize díky odbytu na trzích eurozóny a už tento samotný fakt upozorňuje, že nějaká rizika existují. Pokud se rozšíří řecké potíže se státními financemi do dalších zemí, poklesne kupní síla významných odběratelů jakými jsou Španělé, Italové a Britové. Náhrada se pak bude hledat těžko.

Varováním jsou i další data Českého statistického úřadu. Produktivita práce v průmyslu rostla v Česku průběžně od krizového února do letošního ledna. Poslední dva měsíce se ale už nezlepšuje a přitom ještě předkrizové úrovně nedosáhla. Tady je co zlepšovat a pokud se produktivita nezlepší, bude krátkému oživení konec.

Snaha České národní banky podpořit ekonomiku má navíc dva další dobré důvody. Do hluboké krize se propadlo stavebnictví, které svou produktivitu drží jen tím, že stále zvyšuje ceny. Tím ovšem jeho nabídka stále obtížněji hledá poptávku. Lidé mají méně peněz či se o ně více bojí, nebudou tedy kupovat nové byty za stále vyšší ceny. A bez snížení cen stavebních prací nižší ceny bytů nebudou. Stavebnictví tedy čeká krizová zkouška a Česká národní banka se mu to snaží ulehčit.
Nakonec se dosud neprobudili spotřebitelé, kteří nakupují méně, než před dvěma lety.

Přitom může být ještě hůř, jak koneckonců předpokládají pro druhou polovinu roku samotní bankéři. Stát se dosud snaží podpořit spotřebitelskou poptávku tím, že nesnižuje mzdy státních zaměstnanců. Zároveň slíbil mimořádně vysoké investice do dopravních staveb. Ale tato schopnost státu pomalu klesá společně s tím, jak roste nutnost šetřit v zadluženém rozpočtu.

Vyhráno tedy zdaleka není, i když právě díky exportu máme nejhorší za sebou.

Na závěr je ale možné říci ještě jednu dobrou zprávu. Česká republika prošla krizí a zatím se zdá, že krize naplní pozitivní očekávání, která se s ní obvykle spojují. Krize totiž není zásahem vyšší moci, která trestá málo bohabojné občany. Je obvykle zkouškou, která prověří efektivitu národních ekonomik. Exportéři ve zkoušce obstáli a stále se ještě vyplácí sázka na společný ekonomický prostor spojené Evropy. Pro celý průmysl však platí, že se musí snažit zlepšit svou výkonnost. Ještě ve větší míře se musí zlepšit stavebnictví. Stavební firmy dosud spaly na vavřínech, protože měly k dispozici množství veřejných zakázek. Firmy poskytovaly málo muziky za hodně peněz, jak svědčí nejdražší dálnice v Evropě. Drahé byly zřejmě i z toho důvodu, že bylo nutné odvádět značná procenta na úplatcích.

Stejně na tom je koneckonců jiný stejně významný sektor, tedy zdravotnictví, kde se dosud nakupuje vysoko nad běžnými cenami.
Potíže státního rozpočtu zkrátka mohou očistit veřejnou sféru od zbytečných zakázek a tím i od korupce. Jen je třeba brát s rezervou pokřik stavebníků a zdravotníků, že nemají peníze. Ať nejdříve prokážou, za co vlastně státní dotaci utrácejí a teprve pak se jim může přidat.
Podobně pozitivní efekt může mít i prověrka sociálních dávek, které se zneužívají zvláště u těch dávek, které míří k rodinám.

Zkrátka poslední ekonomická data před volbami píší programové prohlášení příští vlády, aniž je nutné znát názory politických stran.Jisté je, že to příští vláda nebude mít lehké. Pokud ale bude dost energická, může využít příležitosti, aby se zapsala do dějin.
Krize skončila sama, když se zlepšila zahraniční poptávka. Tak se opravdu naplnily předpovědi ekonomů i politiků. Čechy tedy nezabila, jestli je však posílí, to se ještě uvidí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.