Vytočeného Andreje Babiše známe už dlouho. A jak se zdá, momentálně ho dost vytáčí otázka složení delegace na summit NATO, která je všeobecně nejdiskutovanějším tématem.
Že společnosti, vyvíjící velké jazykové modely, hlásí každých pár měsíců pokroky, jsme si již zvykli. Teď abychom si zvykali i na to, že k nim bude mít přístup jen někdo.
Bulharsko přijalo na počátku roku euro a dodnes žije ve dvojí realitě. V nové eurové a ve staré levové. Není to jedna ku dvěma, asi aby se dalo trochu čarovat s čísly.
Jako malá jsem si myslela, že jsem chycená v pasti vnějších okolností a mým úkolem je všude zapadnout, což se mi nedařilo.
„Moudřejší ustoupí,“ praví české přísloví. Pokud jde o vleklý spor prezidenta a premiéra kvůli účasti na nadcházejícím summitu NATO v Ankaře, to ale neplatí ani omylem.
Úroveň ukrajinského optimismu ohledně budoucnosti země v úvodu roku 2026 vzrostla – 65 procent Ukrajinců je stále připraveno snášet válku tak dlouho, jak bude nutné.
Dvě ničivá zemětřesení, která Venezuelu zasáhla v polovině minulého týdne, během několika desítek vteřin změnila životy milionů lidí.
„Hovořit o účasti prezidenta na summitu NATO jako o ústavním puči je skandální,“ řekl ústavní právník Jan Kysela. „V civilizované zemi by takový ministr ve vládě skončil.“
Když se politik uchýlí k nadávkám voličům a stěžuje si, že je třeba vyměnit lid, protože ho nechápe, je to známka zoufalství. Nebo přecenění vlastního sex appealu.
