Kočky a ptačí chřipka

První případy ptačí chřipky u koček odhalili thajští veterináři už v roce 2004. Chorobě tehdy podlehly kočky chované v blízkosti drůbežárny s kuřaty infikovanými virem H5N1. Jedna z koček prokazatelně sežrala část kuřete uhynulého na ptačí chřipku a rozšířila nákazu na ostatní domácí "micky". Už tento případ jasně demonstroval hodně nečekaný způsob šíření choroby. Ptačí chřipka se měla kočkám jako savcům vyhnout. Podle obecně přijímaných představ se kočky už vůbec neměly nakazit infikovanou potravou a rozhodně si neměly nákazu předávat mezi sebou. Všechny předpoklady se však ukázaly jako liché. Vzápětí vzplanula ptačí chřipka v jedné thajské zoo, kde zabila tygry a levharty. Také tyto kočkovité šelmy se nakazily infikovaným kuřecím masem. Nizozemští virologové potvrdili přenos viru H5N1 na kočky infikovanou potravou i v přísně kontrolovaných experimentálních podmínkách.

Tým virologů vedený Albertem Osterhausem z rotterdamské Erasmovy univerzity v otevřeném dopise zveřejněném ve vědeckém týdeníku Nature upozorňuje na fakt, že světové zdravotnické a veterinární organizace berou riziko nákazy koček virem H5N1 na lehkou váhu.

"V současnosti není důkaz o tom, že by kočky přispívaly k šíření viru H5N1," vyhlásili koncem února roku 2006 zástupci Světové zdravotnické organizace.

O měsíc později zveřejnila Světová organizace pro zdraví zvířat prohlášení, v kterém se kromě jiného praví: "Zdůrazňujeme, že všechny případy nákazy u koček nic nezměnily na nákazové situaci a ptačí chřipka zůstává i nadále především ptačí chorobou."

Osterhaus a jeho kolegové s takovým obrazem současné situace ostře nesouhlasí. V Thajsku, Indonésii a v Iráku byly prokázány četné případy nákazy koček virem H5N1 v oblastech, kde se rozšířila ptačí chřipka mezi drůbeží. Není pochyb o tom, že se kočky ptačí chřipkou mohou nakazit celkem snadno a že pak šíří virus kolem sebe ve vykašlaném hlenu i v trusu.

Kočky se mohou podle Osterhause a jeho kolegů podílet na změnách virové dědičné informace, které napomohou původci ptačí chřipky získat schopnost šířit se účinně z člověka na člověka. A to je velice závažná hrozba.

Pouhá kritika bez návrhu opatření nevede k ničemu. Osterhausův tým je toho názoru, že v místech výskytu viru H5N1 u divokého ptactva či domácí drůbeže nelze ignorovat prokázanou schopnost koček nakazit se virem a dále jej šířit.

"Doporučujeme podniknout kroky, které zamezí kontaktu koček s nakaženými ptáky nebo jejich trusem," píšou nizozemští virologové v časopisu Nature. "Kočky, které jsou v podezření, že se dostaly do kontaktu se zdrojem viru H5N1, nebo vykazují příznaky nákazy virem H5N1, by měly být v karanténě a měly by být prověřeny virologickými testy."

V zemích, kde je většina koček chována jako domácí zvířata, je podle Osterhause při výskytu ptačí chřipky nejjednodušším preventivním opatřením držet kočky doma a nepouštět je zbytečně ven.

Nizozemští virologové poukazují na případy infekce virem H5N1 i u dalších šelem. Kromě psů byla prokázána nákaza i u kuny skalní. Za vnímavé k infekci virem H5N1 proto Osterhaus a jeho spolupracovníci považují i volně žijící psovité a lasicovité šelmy. Světová zdravotnická organizace reagovala na tato zjištění prohlášením, podle kterého "je zatím prokázána role v přenosu viru ze zvířat na člověka jen u domácí drůbeže".

Virologové nesouhlasí. Zdůrazňují, že nechtějí potenciální rizika nijak zveličovat. "S ohledem na potenciální úlohu šelem při šíření viru i k jeho adaptaci na savčí organismus jsme dospěli k přesvědčení, že nastal nejvyšší čas pro zvýšený dohled a pro prevenci nákazy virem ptačí chřipky u šelem," končí svou výzvu Osterhaus a spol.