Kočka horská žije i v pampě

Jihoamerická kočka horská (Leopardus jacobita) patří k málo známým a velmi vzácným druhům malých kočkovitých šelem. Velikost celkové populace vědci odhadují na 2 500 zvířat a druh je na červeném seznamu zapsán jako ohrožený. Na pohled kočka horská připomíná zmenšeninu „sněžného levharta“ irbise a stejně jako on si libuje ve velkých nadmořských výškách. Dosud známá oblast výskytu kočky horské zahrnovala oblast And s nadmořskou výškou nad 3 000 metrů, která se nachází na území Peru, Bolívie, Chile a Argentiny. Terénní studie, která probíhala pod vedením organizace Wildlife Conservation Society, však ukazuje, že kočky na vysokohorském životním prostředí zřejmě tak docela netrvají.

Na počátku studie byla jediná fotografie, která zachycuje dvě kočky horské v podhorské krajině centrální Argentiny. Výzkumný tým pak v letech 2007 až 2009 propátral oblast 31 000 čtverečních kilometrů patagonských stepí a hledal stopy výskytu koček horských včetně kůží a trusu, které umožňují identifikovat druh podle DNA. Nyní zveřejněné výsledky studie potvrdily, že kočky horské žijí i v nadmořské výšce 650 metrů a skutečný areál jejich výskytu proto může být daleko větší – což je pro záchranu druhu dobrá zpráva. Také dokazují, že areál výskytu koček horských se protíná s domovským územím hlodavce viskači (Lagostomus), který představuje hlavní kořist koček horských a žije jak ve vysokých Andách, tak patagonských stepích.

Zdroj: Wildlife Conservation Society