Koaliční krize
Rozlišit od sebe politickou strategii a politické divadlo je někdy problém. Po tomto víkendu se ale zdá, že v KDU-ČSL, anebo alespoň v jejím vedení, převážil názor, že nemá smysl lpět na třech ministerských křeslech, a chytřejší je hledět do budoucnosti. Sociální demokraté zjevně nemají chuť odvolávat svého předsedu a nelze je k tomu ani přinutit, což Miroslav Kalousek samozřejmě ví.
Vládě totiž ve sněmovně aktuálně nehrozí vyjádření nedůvěry. KSČM se nechala slyšet, že se na této proceduře podílet nebude, a bez komunistů opozice nemá dost hlasů. Menšinová vláda z praktického hlediska neznamená pro občana dobrou zprávu. Obtíže se projeví při hlasování o důležitých zákonech a politici se v ještě větší míře než dosud soustředí na vzájemné výpady a okopávání kotníků. Vykázání lidovců z vlády by ovšem paradoxně mohlo udělat radost všem partajím. Pro ODS je to argument, že vláda škodí zemi a je na čase se zbavit socialistů. Lidovci mohou s poukazem na spojení premiérovy manželky s provozovatelkou nevěstince naznačit voličům, že jim v účasti na vládě bránil dobrý vkus. Politicky profitovat z krize může i KSČM, se kterou se menšinová vláda nemůže nebavit.
Komunistům se rýsuje šance prolomit politickou izolaci. Také sociální demokraté ovšem mohou z krize těžit. Sjednotí je vnější nepřítel, kterého navíc mohou líčit jako zrádce, což je rétorika, na kterou u nás hodně voličů slyší. Rozchod s lidovci by pak sociální demokracii mohl umožnit posunout se více doleva, vyhnout se nepopulárním reformním krokům a soustředit se na své volební preference. Politická krize pak určitě není špatnou zprávou pro nezávislé, evropské demokraty či zelené, a roste i vliv prezidenta. Každý může na krizi vydělat. Ale samozřejmě také nemusí.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
