Koalice jako riziko

Nejzřetelněji jsou tyto posuny vidět na vztahu nové koalice k rodině. Kancléřka Angela Merkelová zatím v těchto věcech měla velký úspěch, otázka, kterou ale novináři v Německu kladou, zní: Co za to musela zaplatit a jestli cena nebyla moc vysoká. Merkelová se sice stala zdaleka nejoblíběnější německou političkou, přibylo jí dvaadvacet procentních bodů, a tím se dostala na neuvěřitelných 85 procent, prezident Horst Köhler má o deset méně, pětasedmdesát a šéf sociálnách demokratů Matthias Platzek dvaasedmdesát, ale musela opustit od bolestivé reformy, která by jedině mohla zemi vytáhnout ze současných potíží. Sama dnes svá minulá slova omlouvá tím, že říká: Moje strana od voličů chtěla příliš mnoho obětí.

Angela Merkelová se snaží představit svou stranu CDU jako konzervativní variantu sociální demokracie, jejímž heslem je: Nová sociální spravedlnost se dosahuje pomocí větší svobody. V podstatě obrat, který Merkelová předvádí, znamená, že CDU musí dělat politiku, z níž by měli prospěch i střední a nižší střední vrstvy. Nová CDU proto zřetelněji vykazuje zájem o všechny vrstvy obyvatelstva jako to činí každá velká politická strana a nemůže už hájit jen zájmy bohatých lidí či podnikatelů. Za touto novou politikou paní kancléřky stojí její strana CDU pevně semknutá, a to je pozitivní nóvum. Kancléřka nemusí ztrácet síly na boj s vnitřní opozicí.

Nebezpečí tohoto zatím vítězného tažení ale spočívá podle německého zpravodajského časopisu Der Spiegel hlavně v tom, že se pouší do soupeření se sociální demokracií v její tradiční oblasti. Aby si sociální demokraté nenechali vzít starou etiketu strany bojující o sociální spravedlnost, budou své požadavky muset stupňovat, a to může zemi neúměrně zatížit. Současně sociální demokraté zase nevědí, jak si za této situace mají zachovat svůj vlastní profil, a to je taky strategická chyba, které se paní Merkelová dopouští. Znervóznění koaliční partneři by se mohli stát i nevypočítatelnými partnery, což je pro budoucí spolupráci vždy špatně.

Generální sekretář sociálních demokratů zatím útoky na svou stranu, v nichž je obviňován z toho, že si nechává ukrást téma, odbývá kousavými poznámkami typu: Nemám strach z občanů, že by nepoznali padělek od originálu.

Předseda sociálních demokratů Matthias Platzek po posledním sezení stranických špiček rezolutně prohlásil, že sociální spravedlnost pro jeho stranu zůstává kardinální otázkou, ale tímto prohlášením se i sám trochu dostal do rozporu se svými bývalými rozhodnutími. Dnes sice navrhuje zákon, podle kterého by všechny děti měly mít nárok na umístění ve školkách od druhého roku života, ale sám jako ministerský předseda v Braniborsku v roce 2003 s odvoláním na těžké časy podobné návrhy zamítl či se na jejich zamítnutí podílel. Za změnu, kterou i pan Platzek prošel, mohou rozbory obou politických stran, které analyzovaly volby a z nichž jednoznačně vyplývá, že obě strany chtěly od voličů příliš velké zatížení, které občané odmítli. Odborník na sociální politiku a poslanec za sociální demokracii v Bundestagu profesor Karl Lauterbach to komentuje slovy: Angela Merkelová, proti které jsme vedli volební kampaň, již patří historii.