Koalice a opozice ve sněmovně

Jednou z příčin momentální koaliční, řečeno parlamentárně, indispozice, je nejednotnost v hlavní koaliční straně, v sociální demokracii. Více do ní dal nahlédnout rozhovor se šéfem sociálně demokratických poslanců Petrem Iblem v Právu. Ten kritizoval otevřeně Vladimíra Špidlu na jeho předsednickém místě a zveřejnil dokonce, ač se dovolával stranické loajality vůči rozhodnutí sjezdu, svůj předsjezdový názor, že by totiž situaci pomohla vyřešit změna na místě předsedy a že jeho favoritem na toto místo byl Stanislav Gross.

Zmíněná, v Právu zveřejněná kritika, se stala dokonce stěžejním bodem jednání Ústředního výkonného výboru ČSSD, jak o tom informují všechny pondělní listy. Právo referovalo i o vystoupení senátorky a předsedkyně zlínské krajské organizace ČSSD, Aleny Gajduškové, která navrhovala za podobnou, v médiích zveřejňovanou a diskutovanou kritiku, přísné stranické tresty.

Tak či onak, rozdílné názory na závažné otázky mezi předsedou strany a šéfem poslaneckého klubu jsou v každém případě špatnou vizitkou akceschopnosti hlavní koaliční strany a nepříliš povzbudivou v tom smyslu, že nový předseda jen horko těžko brání svou pozici proti odpůrcům, z nichž většina je zřejmě pro pragmatické řešení vládnutí dle osvědčeného, i když politickým kartelem ocejchovaného, řešení opoziční smlouvou. Tou opoziční smlouvou, která rozdělila prebendy mezi dva subjekty a ty se potom už nechtěly už s nikým dělit o politickou, natož pak o hospodářskou moc. Nepříliš povzbudivou vizitkou je i v tom smyslu, že je svědectvím trvalého, ne-li rozkolu, tak alespoň velké nejednotnosti a tím i slabosti hlavní koaliční strany, a proto i celé koalice.

Předseda poslaneckého klubu, spíše kontroverzní Petr Ibl, má však v tomto případě pravdu, napadá-li špatnou organizaci při hlasování ve sněmovně, zejména nedůsledné párování poslanců při omluvených nepřítomnostech, i když část viny musí nutně padat také na jeho hlavu, je-li předsedou poslaneckého klubu své strany. Které návrhy zákonných norem budou tedy skládat v rekordně krátké době reparát? Je to jednak novela zákona o spotřebních daních a novela zákona o soudech.

Nemám v úmyslu opakovat znovu jejich náplň, vypočítávat pozměňovací návrhy, které byly nebo nebyly do nových návrhů zpracovány. Chci zdůraznit grotesknost situace, kdy se návrhy zákonných norem vracejí v několika málo týdnech zpět do sněmovny proto, že mimo jiné se poslanci koalice nepostarali o jejich schválení a návrhy propadly třeba kvůli jedinému chybějícímu hlasu.

Kolem způsobu jednání o obou novelách ve sněmovně se však strhla polemika, která je příznačná pro české politické klima. Premiér, dle Lidových novin, napadl hlavní opoziční stranu ODS, že ta spolu s KSČM provozuje parlamentní obstrukci na plné obrátky a že se tak stala spolu s KSČM klasickou nekonstruktivní opozicí, jež má za cíl vyvolat předčasné parlamentní volby. Obvinění důrazně odmítá místopředseda ODS Petr Nečas, který je vysvětluje tím, že premiér ztrácí nervy pod pádem obliby vlastní i obliby ČSSD u veřejnosti.

Nu, oblibu premiér vskutku ztrácí, a to drastickým způsobem. Je však otázka, zda v případě zvýšení spotřební daně u zbytných produktů, jako jsou cigarety a alkohol, nemá pravdu. Česká republika totiž musí v krátké době vyrovnat výši spotřební daně u cigaret s výší u Evropské unie, a to občanští demokraté jistě dobře vnímají. A v současné době existují asi témata, na něž by demokratické parlamentní strany měly svůj názor ne-li sjednotit, tak alespoň přiblížit. To ostatně v rozhovoru pro týž list požaduje Jan Zahradil na vládnoucí koalici právě pro příklad politiky vůči Evropské unii.

V otázce zvýšení spotřebních daní se proto vnucuje otázka, zda jeho odmítání u strany s okázalým odporem vůči rozpočtovým schodkům, jakou ODS je, nehraje svou roli i odmítání příjmů do rozpočtu, aby jej bylo možno na podzim snáze nepřijmout, protože to bude pro vládnoucí koalici doba opravdu krušná, která možná vskutku nastolí otázku možného pádu její vlády. A v tu dobu už by se pravděpodobně občanští demokraté vyhlášení předčasných parlamentních voleb nebránili.

Tak jako tak, nejlepší odpovědí na skutečnou či údajnou obstrukci opozice ve sněmovně je proto odpovědné organizování vlastních poslaneckých sil a prokázání převahy v hlasování. To patří ostatně k profesionálním principům parlamentní demokracie.