Knedlíky a F1

Když už negratuloval prezident, mohl zvednout telefon alespoň premiér. Světovým šampiónem v konzumaci valašské speciality se stal borec, který je toho času nezaměstnaný, a ocenit výkon, který mu vynesl výhru dvacet tisíc korun, by znamenalo pro mnoho lidí v podobné svízelné situaci povzbuzení, že existuje způsob, jak řešit potíže s rodinným rozpočtem. Pan Hamerský ale soutěžil v disciplíně, která zřejmě dosud není dostatečně prestižní, a kdo ví, zda se takovou kdy stane. Politici určitě jedlíky přehlížejí už kvůli málo noblesním pravidlům, která během soutěže zakazují pití, kouření, ale také toaletu a zvracení.

Pohled na piloty F 1 ověšené logy věhlasných sponzorů, jak za ječení tisícových davů stříkají šampaňským, bude vždy fascinovat krále a prezidenty víc, než pohled na zbědované strávníky. Považme ovšem ten paradox: Zatímco pohled na automobilového závodníka svádí diváka k hazardní jízdě, záběry na soutěžící jedlíky lze úspěšně vysílat v kampani proti obezitě. I bez toho, že bychom měli svého krajana na stupních vítězů Formule 1, u nás ročně umírá na silnicích třináct stovek lidí. Gratulovat za této situace k rychlé jízdě by nebylo příliš odpovědné a buďme rádi, že k tomu naši politici nemají příležitost. Na rozdíl od světového rekordu pana Hamerského by se určitě vrhli k telefonu jako včera španělský král.