Klvaňa: Mladí progresivisté vidí konflikt Izraele a Palestinců ideologicky – utiskování barevných bílými

„Síla dobra jsou většinou utiskovaní lidé. Vycházelo to kdysi z klasického marxismu, kdy proletariát, který byl vykořisťován, byl nositelem pokroku. Nakonec se v ekonomice samozřejmě ukázalo, že to tak nefunguje, takže se marxismus nastěhoval do jiných disciplín,“ říká. 

Čtěte také

Petr Pavel: Cílem Izraele je způsobit Hamásu co největší škody, pak nastane prostor pro vyjednávání

„Toto je vlastně nějaká další variace postmarxismu. Oni ten svět prostě vidí tak, že bílí lidé utiskují ty barevné,“ vysvětluje Klvaňa, který v současné době přednáší na New York University v Praze.

Izrael je podle něj velmi pikantní příklad, protože je tam těžké rozeznat podle barvy kůže, kdo je Izraelec a kdo Palestinec.

„Protože je to v podstatě jedna etnická skupina. Ale toto ideologické vidění světa má za to, že ti zlí, takzvaně bílí Izraelci utlačují ty hodné, hnědé lidi,“ doplňuje.

Jádro hnutí není vědomě antisemitské

Klvaňa jednoznačně souhlasí se slovy novináře Mattiho Friedmana, který už v roce 2014 řekl, že se myšlenka, že jsou izraelští Židé do jisté míry symbolem světových neduhů, rychle stává jedním z hlavních prvků progresivního západního ducha a šíří se z evropské levice na americké univerzitní kampusy a mezi intelektuály včetně novinářů.

Čtěte také

Stát bude postupně mizet, je tu tendence nástupu nadnárodních organizací, tvrdí historik Ivo Cerman

„Studoval jsem ve Spojených státech v 90. letech a už tehdy tyto trendy byly patrné. Vliv postmoderní levice reprezentované celou řadu francouzských nebo německých filozofů tam už tehdy byl zcela zřejmý. Dnes jsme o nějakých pětadvacet let dále. To znamená, že to hnutí neproniklo jen na univerzity, ale toto vidění světa je vlastně dnes velmi rozšířené mezi veškerou elitou ve Spojených státech a týká se to například i velkých korporací,“ upozorňuje.

„Některé extremistické výhonky tohoto uvažování mají velmi blízko k antisemitismu, protože používají velmi podobné tropy a metafory. Ale jádro hnutí není vědomě antisemitské. Ono jen vlastně ve své ideologii používá určitých podobných argumentů,“ dodává pedagog a publicista.

Nepolitická politika

Na otázku, zda je dnes Česko zase o kus dál v populismu, demagogii, aroganci, než bylo před čtyřmi lety, kdy o tom napsal knihu Možná přijde i diktátor, Klvaňa odpovídá: „Myslím, že se začíná trošičku rozednívat.“

Připouští, že je možná naivní, ale, jak říká, při pohledu na naši politickou scénu si myslí, že se tyto síly vyčerpaly.

Čtěte také

Topolánek: Pokud je cílem změnit trajektorii země, tak Spolu a Piráti se STAN mohou najít kompromis

„Do jisté míry to způsobil fakt, že stejně jako všude na světě, kde se tyto síly dostaly k moci, se postupem času ukázaly jako neschopné. V Česku, kde byly populistické síly do značné míry u moci, zejména pandemická krize naplno odhalila neschopnost tohoto typu politiky,“ míní a pokračuje:

„Já bych to nazval a myslím si, že nejsem sám, jakousi nepolitickou politikou. Kdysi se přisuzovalo Václavu Havlovi, že ji prosazuje, ale jestli jsme tady měli nějakou nepolitickou politiku, tak je to od roku 2011, kdy vzniklo hnutí ANO. V podstatě bez jakéhokoliv programu, bez myšlenkového náboje, jako jakýsi kult osobnosti současného premiéra. Vsadilo na manažerský způsob politiky, ve kterém se ale ukázalo, že selhalo jako neschopné řídit tento stát. Daleko neschopnější než reprezentace předtím,“ míní.

Jestli jsme tady měli nepolitickou politiku, tak od vzniku ANO. Bez programu, bez myšlenkového náboje, jako kult osobnosti premiéra.
Tomáš Klvaňa

Nyní se podle něj naskytla šance liberálně konzervativní opozici, která může situaci v podzimních volbách zvrátit. „Takže si myslím, že tady jistá šance, ale samozřejmě vyhráno určitě není. Protože strukturální síly, které populisty přivedly k moci, nikam nezmizí,“ naznačuje.

Čtěte také

Zvolili jsme Babiše, ale zároveň se každý tváří, že byl za totality disident, všímá si historik Vaněk

I nadále podle něj bude pokračovat souboj lidí, kteří jsou schopni vyrovnat se s tím, co se ve světě děje, ať jde třeba o ekonomickou integraci či migraci, a lidí, kteří se k tomu staví velmi negativně a nedůvěřivě.

„To právě proměňuje ten svět, ve kterém žijeme. A to bude ještě nějakou dobu trvat, než se tady usadí nějaké nové status quo. A je samozřejmě otázka, co na té cestě všechno získáme, ale co na té cestě také ztratíme. Nepochybuji o tom, že si na to nakonec zvykneme a usadíme se v nových pravidlech. Ale obávám se, abychom třeba nepřišli o liberální demokracie na cestě,“ říká pedagog a novinář Tomáš Klvaňa.

Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí si můžete poslechnout ze záznamu.