Klonované buňky nemají chybu

24. září 2010

Po skandálech vyvolaných podvody jihokorejských vědců se v oboru terapeutického klonování snad konečně blýská na lepší časy.

Vědci se obávali, že embryonální kmenové buňky vzniklé klonováním nemají v pořádku geny. To by byl pro léčbu těmito buňkami velice nešťastný vklad. Nejnovější výzkumy amerických vědců z Whitehead Institute for Biomedical Research však dokazují, že z genetického hlediska jsou klonované embryonální kmenové buňky v pořádku.

Zdálo se, že techniku zvanou terapeutické klonování třímá lidstvo prostřednictvím jihokorejského biologa Woo-suk Hwanga pevně v rukou. Koncem loňského roku jsme se však probudili z růžového snu do drsné reality. Hwang podváděl. Jeho pokusy o vypěstování náhradních buněk pro konkrétní pacienty skočily debaklem. Proto si vědci působící v oboru terapeutického klonování znovu kladou základní otázku: "Co zvládneme a co už je nad naše síly?" V současné době plné pochybností zní vědcům jako rajská hudba zprávy z laboratoří týmu Rudolfa Jaenische na Whitehead Institute for Biomedical Research. Američtí vědci zveřejnili na stránkách prestižního vědeckého časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences velmi přesvědčivé důkazy o tom, že buňky embryí vytvořených klonováním netrpí defekty dědičné informace. Vědci čerpají z těchto experimentů naději, že se terapeutickému klonování nestaví do cesty nepřekonatelné překážky.

Princip terapeutického klonování je jednoduchý. Pacientovi, který by potřeboval nahradit buňky v orgánech zdevastovaných chorobou či zraněním, by vědci odebrali například buňky pokožky. Zároveň by získali od dobrovolných dárkyň lidská vajíčka. Z těch by odstranili dědičnou informaci a nahradili ji dědičnou informací pacientovy buňky. Vzniklá embrya byla klonem své "předlohy". Pokud by je vědci přenesli ženám do dělohy, mohly by se z nich narodit pacientovy klony. Ty by byly s vysokou pravděpodobností vážně postiženy, protože dědičná informace klonů vykazuje vážné odchylky od normálu.

"Není zdravých klonů," tvrdí Rudolf Jaenisch a opírá se přitom o výsledky vlastních letitých pokusů s klony myší.

Terapeutické klonování si neklade za cíl vznik lidského klonu, nýbrž tvorbu buněk využitelných pro léčbu vážných chorob. Vědci nechají zárodek týden vyvíjet v laboratoři a pak z něj odeberou buňky předurčené k proměně na tkáně těla. Z těch lze vypěstovat jakousi "universální surovinu" označovanou jako embryonální kmenové buňky. Ty se v laboratoři neomezeně množí a změnou podmínek se "přeškolí" na libovolný typ buněk lidského těla. Teoreticky už pak nic nebrání tomu, aby vědci komukoli vypěstovali náhradní buňky pro "opravu" infarktem poškozeného srdečního svalu, pro zhojení poraněné míchy nebo pro obnovu krvetvorby v nemocné kostní dřeni. Oproti buňkám nebo orgánům od cizího dárce by měly tyto buňky jednu velkou přednost - vznikly by "přeškolením" vlastní buňky pacienta a tělo nemocného by je proto bez potíží přijalo. Člověk by byl vlastně sám sobě dárcem léčivých buněk.

Celá procedura má jeden velký háček. Z embryí vzniklých klonováním se rodí klony s řadou postižení vyvolaných neadekvátní činností jejich genů. Kde bereme jistotu, že embryonální kmenové buňky vypěstované ze stejného embrya budou v pořádku? Tým Rudolfa Jaenische porovnal aktivitu asi 5 000 genů v myších embryonálních kmenových buňkách vypěstovaných z embryí vzniklých oplozením ve zkumavce a buněk vypěstovaných z embryí vytvořených klonováním. Vědci nezjistili mezi embryonálními kmenovými buňkami žádné rozdíly.

"Věděli jsme, že buňky vytvořené klonováním vypadají úplně normálně, ale neměli jsme jistotu, že budou vypadat normálně i ve chvíli, kdy se prověříme aktivitu jejich genů, " řekl v rozhovoru pro časopis The Scientist Jaenischův spolupracovník Tobias Brambrink. "Ukázalo se, že je jedno, jestli jsme buňky vytvořili z klonovaných embryí nebo embryí vzniklých oplozením. Buňky jsou z hlediska aktivity svých genů totožné a nedají se od sebe nijak rozlišit."

Zárodek vzniklý klonováním obsahuje buňky s narušenou aktivitou genů vedle buněk, jež jsou z toho hlediska zcela normální. Pokud se ze zárodku narodí živý klon, obsahuje jeho tělo na mnoha místech defektní buňky a zvíře trpí nejrůznějšími neduhy. Při pěstování embryonálních kmenových buněk přežívají v laboratorních buňkách jen ty buňky, které mají dědičnou informaci v pořádku. A to je s ohledem na jejich další využívání v medicíně velmi povzbudivé zjištění.

Spustit audio