Klaus nemá proč jít do debaty

To je samozřejmě pravda, i když to poněkud vzbuzuje rozpaky. Všichni občané, mimo necelý tří stovek zákonodárců sice volit nemohou, ale prezidentská funkce je natolik obecná, že měli mít možnost kandidáty porovnat prostřednictvím jejich dialogu. Jelikož ti v takovém televizním rytířském klání nebudou hrát o hlasy lidu, není proč se domnívat, že by šlo o nepříjemnou, ostřejší konfrontaci. Spíš by se dalo, předpokládat cosi jako gesto směrem k veřejnosti. Současný prezident se ale zřejmě domnívá, že jeho názory na celou řadu otázek lidé dlouhodobě znají a že tedy nemá důvod je znovu opakovat, zatímco jeho posud jediný vyzývatel Jan Švejnar, je naopak proti němu relativně neznámý a měl by své postoje a úmysly prezentovat jinou formou, než diskusí s ním.

A ve stejném duchu také Klaus dnes odpověděl v otevřeném dopise předsedovi sociálních demokratů Paroubkovi na výzvu k účasti v debatě se Švejnarem před televizními kamerami. Prý by šlo o umělou mediální show a během několika desítek minut nemůže být doposud málo známý kandidát náležitě představen. "Občané by měli znát osobu kandidáta na základě jeho dlouhodobě známých a veřejně zastávaných postojů, jeho práce pro naši zemi, jeho aktivního veřejného působení, které jej na funkci prezidenta kandidovat opravňuje," píše Václav Klaus Jiřímu Paroubkovi a pokračuje poněkud poťouchle: "Dobře rozumím i tomu, že Vy a Vaše strana pociťujete závažný problém v tom, že profesor Švejnar není takovou osobou, jež by zmíněné nároky na prezidentského kandidáta splňovala mimo jiné proto, že v naší zemi nežije, neúčastnil se v ní politického života a jeho postoje, názory a skutky nejsou většině naší veřejnosti téměř vůbec známy." A Klaus se domnívá, že představit Švejnara, objasnit proč je právě on kandidátem ČSSD na funkci hlavy státu, pomoci přiblížit názory kandidáta a rozptýlit různé pochybnosti, které se o něm a jeho vztahu k naší zemi v médiích šíří, je prý věcí Paroubkovou.

Jistě, Václav Klaus velmi dobře ví, jak dobře si stojí v oblibě a důvěryhodnosti u veřejnosti a dává to jasně najevo. Víc od něho směrem k veřejnosti netřeba. A říká, že on přece nebude prezentovat svého protikandidáta. Jenže by nemělo přece jít o nějaké představování Švejnara, nýbrž o věcnou výměnu názorů. Zdálo by se, že ji hlava státu nemá důvod odmítnout.

Klause k tomu ovšem nic nenutí a proč se tedy vystavovat nebezpečí, že v některých momentech může Švejnar působit přinejmenším dobře a zajímavě? Paroubek, který asi nic jiného nemohl očekávat a který ve výzvě podobně poťouchle napsal, že Klausovým zvykem (cituji): "nikdy nebylo vyhýbat se situacím, kde mohl dát vyniknout svým rétorickým schopnostem a vědomostem" považuje ovšem prezidentovu reakci za výmluvu a vyjádření čestného předsedy ODS a nikoliv sebevědomé hlavy státu, která se nebojí oponentů. Navíc tak podle něho Klaus nahrává spekulacím o tom, že prezidentská volba není "o střetu osobností a vizí, ale o zákulisních politických obchodech".

Z předvánoční přestřelky vycházejí oba politikové se svým dílem pravdy. Klaus ji má jistě v tom, že by se ČSSD líbila představa duelu, v němž by měl Švejnar šanci se důstojně ukázat. A Paroubek není tak zcela mimo slovy o tom, že se sebevědomá hlava státu nemá proč vyhýbat se diskusi. Poznámkou o zákulisních politických obchodech ovšem mimoděk míří takřka ke všem parlamentním subjektům. Neboť o dohody jde jednoznačně a musí je činit jak občanští, tak sociální demokraté, respektive jejich kandidáti. Přičemž jsou prvořadé hlasy zákonodárců KSČM, bez nichž se, pokud by nedošlo k nějaké jiné široké shodě, která se ale zatím nikde nerýsuje, neusednou do prezidentského křeslo v únoru ani Klaus, ani Švejnar. Možná by stálo za úvahu vyprovokovat debatu obou kandidátů s voliteli, tedy kluby a frakcemi vybranými poslanci a senátory, a to samozřejmě v přímém přenosu. Což je ale zřejmě neuskutečnitelné. A třeba by to navíc byla ještě prázdnější show, než o jaké mluví prezident.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .