Klára Notaro: Šampaňské bude dražší, ale jeho milovníky to jistě neodradí

Král s oblibou říkal, že jen po šampaňském jsou ženy vtipné. Na jeho dvoře muselo být veselo, spotřeba vína byla vysoká. Pilo se šampaňské červené, bílé nebo lehce růžové, tiché i šumivé. Králi se předkládalo víno na zlatém tácu v zakrytém poháru, to proto, aby ho nikdo neotrávil.

Čtěte také

Klára Notaro: Jména dětí ve Francii a mateřská dovolená

Mnich Pérignon se začal zajímat o míchání vín z různých odrůd a je vlastně zakladatelem enologie, vědy o víně. Šampaňské Dom Pérignon je dodnes slavná značka tohoto nápoje.

Původním cílem Doma Pérignona ale nebyla výroba šumivého vína – naopak, měl za úkol zabránit druhotnému kvašení, při kterém občas docházelo k výbuchu láhve. Proto se také šumivému vínu říkalo ďáblovo víno. Pracovat s ním bylo nebezpečné, a tak někteří vinaři nosili na obličeji ochranné kovové masky. Tento problém vyřešili Angličané, kteří byli technicky vyspělejší a uměli vyrobit tlustší a pevnější sklo, které tlak oxidu uhličitého vydrží. Angličané také nahradili dřevěné zátky portugalským korkem.

Cinknutí skleniček

Šumivé šampaňské provází francouzské dějiny od 18. století – pilo se na královském dvoře, zapíjela se jím revoluce – a potom se prosadilo po celé Evropě. Šampaňské se opěvuje v opeře La Traviata a v různých rozverných operetách, jako třeba Netopýr od Johanna Strausse mladšího.

Čtěte také

Klára Notaro: Větrné elektrárny ve Francii, začátek jejich konce

Mezi nejslavnější značky šampaňského patří tyto tři: Pommery, Bollinger a Veuve Clicquot, v carském Rusku nazývané od dob Napoleona klikovskoje. Za jejich úspěchem stojí tři vdovy, ženy, které se po úmrtí manželů dostaly do čela podniků a ty dokázaly rozšířit, vybavit vhodnými sklepy a víno dovést na světový trh.

Poptávka po šampaňském roste, zapíjejí se jím slavnostní příležitosti, sportovní úspěchy, utužuje se přátelství. A najednou ho není dost. V Champagni ale už nelze zakládat další vinice a šumivá vína odjinud, byť kvalitní, se nemohou nazývat šampaňským. Na pěstování vinné révy v champagnském kraji negativně působí klimatické změny, častá sucha nebo kroupy. Zásoby šampaňského vína jsou tenké, jeho výroba trvá několik let, a tak bude stále dražší – to ovšem jistě neodradí milovníky tohoto mimořádného nápoje.

Čtěte také

Klára Notaro: Kundera slaví v Paříži úspěch s hrou Jakub a jeho pán

A proč si vlastně připíjíme cinknutím skleniček? To je zvyk středověký. Tehdy si páni museli přiťuknout tak silně, že víno vystříklo až do druhého poháru – potom si byli hodovníci jistí, že víno není otrávené. Stejně tak se na sebe upřeně dívali, když víno ochutnávali – pokud by se dívali do sklenice, tak by to mohlo znamenat, že sledují chemické reakce vína s jedem. A proč říkáme „na zdraví“, francouzsky Santé? Protože víno bylo považováno za lék.

Tak pozvedněme číše s tímto dobrým léčivem a popřejme si: Na zdraví!

Autorka je spisovatelka, žije v Paříži