Klára Notaro: Francouzský dluh

Restaurace a bary měly být znova otevřeny 20. ledna, ale vláda už o tomto datu začíná pochybovat. Dopad  je velmi citelný – města bez kaváren a bez restaurací vypadají jak bez duše. Majitelé dostali na jaře od státu půjčku, kterou ale budou muset vrátit. I když mají restaurace zavřeno, tak musí dál platit nájemné. Mnohé restaurace již neotevřou a podoba měst a zvyklosti obyvatel se asi poněkud změní. Zaměstnanci si kladou otázku, čím se budou živit, když se jejich podniky znova brzy neotevřou.

Čtěte také

Klára Notaro: Proč ve Francii nezavírají školy

Stejnou otázku si kladou také mnozí umělci: hudebníci, zpěváci, herci, technický personál. Ministryně kultury Roselyne Bachelot se marně snažila o otevření kulturních zařízení již 15. prosince, ale v zemi bylo víc než pět tisíc nových případů nákazy denně – a pět tisíc byla hranice určená pro otevření kulturních podniků.    

Nyní se zdá, že kina, divadla a muzea neotevřou ani začátkem ledna. Stát poskytuje na kulturu značné příspěvky, které ovšem nestačí.

Razantní obrat

Chloubu Francie – kulturu a gastronomii – světová epidemie odsunula do pozadí. Francouzská vláda je dokonce označila za nepodstatné, a proto dočasně zakázala jejich provoz. Takový zvrat hodnot je  těžko stravitelný.  

Čtěte také

Jan Fingerland: Macron táhne do války

Aby zaručil chod země, tak se stát od jara mohutně zadlužuje. Prezident Emmanuel Macron prohlásil, že Francie vydrží pandemii, ať to stojí, co to stojí. Podzimní vlna však zadlužení ještě zvětšila a ministr financí Bruno Le Maire si láme hlavu, jak a kdy se dluh splatí. Všichni daňoví poplatníci si jsou vědomi, že ač se Emmanuel Macron coby kandidát na prezidentský post před třemi lety zavázal, že nebude zvyšovat daně, tak se to v této výjimečné situaci nedá vyloučit. Francie je přitom jednou ze zemí, kde jsou daně nejvyšší.  

Další, nepopulární a nepravděpodobnou možností je použití úspor obyvatelstva.  

Mluví se také o smazání dluhu u Evropské centrální banky. Tuto cestu navrhuje například extrémní levičák Jean-Luc Mélenchon, který je zakladatelem hnutí La France insoumise – Vzpurná Francie a který je také kandidátem pro prezidentské volby v roce 2022.

Ekologie jako cesta

Smazání dluhu je ale politicky, ekonomicky a morálně nemyslitelné. Ministr financí Bruno Le Maire se snaží, aby se Francie co nejrychleji ekonomicky rozjela na plné obrátky, aby se investoři mohli přesvědčit, že investice jdou do hospodářství, a ne do provozu mohutné státní administrativy.

Jak se francouzská ekonomika bude chovat v novém, pocovidovém světě? Asi bude třeba hodně představivosti, pružně investovat do nových technologií, do ekologie. Vlnu ekologie nyní využívá prezident Macron, neboť navrhuje, aby se do francouzské ústavy dostala záruka, že Francie bude zabraňovat globálnímu oteplování a chránit životní prostředí. Chce tuto otázku položit Francouzům v celostátním referendu. Obyvatelstvo však netrápí pouze globální oteplování, ale i jejich ekonomická situace a nejistota ohledně bezpečí v zemi. Je možné, že výsledek referenda, pokud se bude opravdu konat, bude pro prezidenta signálem, zda je, nebo není tím správným kandidátem na příští prezidentské období.

Autorka je spisovatelka, žije v Paříži